Vítěz prvního kola se naposledy viděl se svými příznivci

Poté, co prezidentský kandidát Petr Pavel minulý týden zaplnil náměstí v Ústí nad Labem, Ostravě a Brně, zopakoval totéž i v centru Prahy na Staroměstském náměstí, v koncovce kontaktní kampaně.  Mezitím ovšem musel zvolnit, aby zvládl finále posledních dní, které spočívá hlavně ve velkých televizních debatách s Andrejem Babišem.

Vypustil tak setkání s voliči v Kolíně a Příbrami. Na Moravě, kde ještě nedávno pobíhal jen v košili a saku a přišel do těsného kontaktu se stovkami lidí, se těžce nachladil a musel se nadopovat prášky. Zkraje týdne mu odešel i hlas, ale na Staromáku už byl opět docela ve formě. Šálu, běžnou součást oděvu těchto chladných dní, si sice nevzal, ale zachumlal se do černého zimníku, jak mu mnoho jeho příznivců doporučovalo na sociálních sítích. Doprovodila ho jeho žena Eva a pod pódiem nestáli jen obyvatelé Prahy: moderátor podvečerní akce herec Vladimír Polívka vyvolával města napříč zemí a krajánci svoji přítomnost hlásili skandováním „Pavel na Hrad“.

Bývalý voják Pavel se během celé dosavadní kampaně neprojevoval příliš emotivně, ale na Staromáku tu a tam přitlačil na pilu. Když ho moderátor poprvé zval k mikrofonu, generál ve výslužbě se zavlnil rozradostněně celým tělem. To u něj nebývá obvyklé, ale měl k tomu důvod: ve všech průzkumech mezi prvním a druhým kolem porážel Andreje Babiše.

A ještě o něco víc se následně odvázal, když na jeho podporu promluvil hokejista Jiří Hrdina, vítěz Stanley Cupu z roku 1989. Ten se zasnil, že podobně plné náměstí tu bylo před pětadvaceti lety, kdy „jsme na tomhle nádherným, božím místě slavili Nagano 98“, tedy vítězství českého hokejového týmu na olympijských hrách v Japonsku. „Tady na tom pódiu tenkrát stáli chlapi, kteří bojovali do poslední minuty, měli obrovský charakter, ale také hráli slušně a hráli fair play,“ popisoval Hrdina a vzápětí po oslím můstku přešel do současnosti.

„Tyhle hodnoty dneska reprezentuje člověk, který tu stojí za mnou. A to je Petr Pavel. Takže si ho pojďme zvolit za prezidenta,“ vyzval všechny. A Pavel, evidentně potěšen jeho slovy, zvedl nad hlavu bojovně ruku se zaťatou pěstí podobně, jako to na Staromáku předváděli „zlatí hoši“ z Nagana.

V srdci Prahy pro něj agitovala pestrá společnost, kromě sportovců (tenistky Lucie Šafářové a dalšího hokejisty Tomáše Plekance) tu byli i umělci a někteří prezidentští kandidáti, které Pavel vyřadil v prvním kole. Mluvili v pořadí podle toho, kdo dostal nejvíce hlasů, takže první přišla na řadu Danuše Nerudová. Ta varovala před tím, aby se nikdo nenechal „ukolébat, že to dobře dopadne, protože dobře to dopadne, až všichni přijdeme k volbám a zvolíme toho, kdo je garantem, že tady budeme mít demokratického prezidenta“ - a tím je pro ni Petr Pavel. Po ní podobně promluvili senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer.

„V životě nastávají chvíle, kdy musíme udělat nějaký kompromis, abychom zabránili katastrofě. A já si myslím, že Andrej Babiš je katastrofa. My máme na výběr mezi politikou lží a nenávisti, a mezi politikou, která je normální, slušná. Politikou, kterou si všichni v této zemi zasloužíme. A proto - prosím - přijďte k volbám. A za prvé volte, a za druhé zabraňte možné katastrofě,“ apeloval senátor Hilšer.

Kromě Petra Pavla se nejhlasitějšího přijetí dočkal herec, režisér a zakladatel divadla největšího z Čechů Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák. Projev si sice - jak prozradil - sepsal na papír, ale řeč pak vysekl spatra a měla několik historických paralel. „Toto starodávné náměstí zažilo události nedobré i dobré,“ připomněl a ukázal na skupinu lidí stojících blíže Staroměstské radnici: „Vy, co tam stojíte, stojíte na místě, kde bylo před čtyřmi sty lety popravčí pódium a o hlavu tam přišlo sedmadvacet českých pánů.“ Pak se Svěrák otočil na druhou stranu a pokynul na balkon.

„Na něj před pětasedmdesáti lety, akorát je to dneska na den, dorazil Klement Gottwald a oznámil nám, že byl na Hradě. Mně bylo tenkrát dvanáct a pomatuji si to, jako by to bylo dneska, že řekl: Právě se vracím z Hradu, prezident republiky všechny mé návrhy přijal. A na to dav zajásal, tleskal, protože nevěděl, že tleská na pohřbu svobody a demokracie,“ popsal Svěrák osudový moment moderních československých dějin, kdy se naplno uvolnila cesta k nástupu komunistické totality na dalších více než čtyřicet let. Pochmurnou náladu však Svěrák neměl. Svěřil se, že dnes jsme - alespoň on v to doufá - na prahu „nové, a to dobré události“.

„Zde přítomný mistr Jan Hus údajně řekl, že pravda vítězí,“ obrátil se pak při gradaci své řeči k jedné z dominant náměstí, bronzové soše kazatele Husa od Ladislava Šalouna. „Ten citát není úplný. On řekl, pravda vítězí, i když načas poražena bývá. Na prezidentskou standartu se to nevešlo, bohužel. Jako dítě jsem si říkal, co on tím myslí, aby se nelhalo? Já myslím, že náš kazatel tím myslel, všechno, co je správné, spravedlivé, že tím myslel dobro. Až se na Pražském hradě vyvětrá a jeho chodbami poprvé projde náš nový prezident, ať je to prosím prezident těchto Janových hodnot. Prostě hoďte tam Petra i Pavla, je na jednom lístku.“

Sám Pavel nejdřív vyzdvihl fakt, že ho podpořilo nejen trio Nerudová-Fischer-Hilšer, ale že mu jsou nakloněni i jejich voliči - označil to za výraz „měnící se politické kultury“. Hodně si dával také záležet na tom, že nemluví jen „ke svým“, ale i k těm, kteří se chystají volit Andreje Babiše, nebo plánují zůstat doma.

„Naprosto respektuji to, že mají na některé věci jiný názor, že mohou být z některých věcí zklamaní, že mohou mít pocit, že se o ně stát nestará, jako by si představovali. To se samozřejmě musí změnit. Ale nezmění se to tím, že se budeme hádat, osočovat, případně zesměšňovat. Jediný způsob, jak problémy řešit, je ve spolupráci,“ uvedl Pavel.  

Nadcházející volby označil za „střet dvou světů“. Na jedné straně stojí, jak tvrdí, Andrej Babiš a jeho „lhaní a zastrašování, které slouží jenom jemu samému a jemu podobným“. Na druhé pak vidí sebe: „Kandiduji za hodnoty, jako je důstojnost, slušnost, pravda.“ Pavel věří, že na nich se dokáže shodnout s „naprostou většinou populace bez ohledu na to, kterou stranu kdo volí“.

„Nechci používat takové to okřídlené klišé, že bych rád byl prezidentem všech, ale jsem přesvědčen o tom, že dokážu oslovit naprostou většinu našich občanů, protože těch průsečíků máme opravdu hodně,“ řekl.

V téhle souvislosti připomenul, že když sloužil v armádě, což bylo po většinu jeho produktivního života, sloužil všem „bez ohledu na politickou preferenci“ - a slíbil, že stejně tak chce postupovat jako prezident. Večer zakončil společný zpěv protest songu Jednou budem dál (We Shall Overcome), klíčové hymny amerického hnutí za občanská práva. Potemnělé náměstí se v ten okamžik rozsvítilo svíčkami a světly v pohupujících se rukou tisícovek přítomných.