Trump ignoruje rozhodnutí soudu. Míří USA do ústavní krize?

Andrew Jackson byl americký prezident, který se rozhodně nebál kontroverzí. Když Nejvyšší soud Spojených států vynesl v roce 1832 rozsudek, podle kterého nemohl stát Georgie porušit federální dohody s kmenem Čerokíů a vytlačit je z jejich území, prostě jeho rozhodnutí ignoroval. Jeho často citovaný výrok zní: „Předseda Nejvyššího soudu vynesl rozsudek. Teď ho nechme, ať ho také zkusí vymáhat.“

Historikové se dnes kloní spíše k tomu, že výrok v této podobě nikdy nezazněl, ale na pohrdlivém postoji buřičsko-populistického prezidenta k soudnímu rozhodnutí to nic nemění. Pro nás, téměř o dvě stě let později, je navíc důležité především to, že právě portrét Andrewa Jacksona si Donald Trump pověsil do Oválné pracovny.

Zmínek o Jacksonovi jsou v těchto hodinách americká média plná a paralela se vskutku nabízí. Soudce federálního soudu John J. McConnell Jr. totiž oznámil, že Trumpova administrativa podle všeho ignoruje jeho „jasné a srozumitelné“ rozhodnutí namířené proti blokaci federálních dotací a grantů ve celkové výši okolo tří bilionů dolarů.

Ty se týkají celé škály nejrůznějších programů a Kongres je schválil ještě za vlády Joea Bidena. Zmrazení peněz patřilo k sérii dekretů, které prezident Trump vydal během prvních týdnů od svého nástupu do úřadu. Soud vládě nařídil dříve schválené finance vyplácet. Vláda, alespoň zatím, nic nevyplácí.

Opoziční síla

Střet přitom může představovat teprve startovní výstřel. Trump vydal řadu výnosů a podnikl mnoho kroků, jež mimo okruh jeho stoupenců vyvolávají pohoršení či obavy. Kromě pozastavených vládních dotací jde třeba o zrušení automatického práva na americké občanství pro děti, jež se narodily na území USA.

Nařídil převoz části zadržených nelegálních přistěhovalců na nechvalně proslulou základnu Guantánamo. Nařídil kroky, jež mohou vést k odhalení identity zaměstnanců FBI, kteří se podíleli na vyšetřování útoku proti Kongresu 6. ledna 2021. Nařídil přesun vězeňkyň trans žen do čistě mužských nápravných zařízení. V podstatě zrušil vládní agenturu pro humanitární pomoc USAID a propustil při tom deset tisíc osob.

Nařídil i vznik Úřadu pro efektivní vládu (DOGE) a v roli „speciálního státního zaměstnance“ do jejího čela postavil Elona Muska. Jeho lidé pak rozeslali státním zaměstnancům e-mail, v němž jim v podstatě výhrůžným tónem dávají na vybranou mezi dobrovolným odchodem ze státní správy s odstupným, nebo pozdější „reorganizací“ bez odstupného. Muskovi lidé pronikají do vládních budov a dožadují se přístupu k počítačovým systémům včetně platebního systému ministerstva financí.

Trump toho nařídil mnohem více, ale všechny popsané kroky mají jedno společné: zablokoval je soud, takže vlastně neexistují. Trumpova vláda v tuto chvíli čelí více než čtyřiceti žalobám a soudy vlastně nyní představují hlavní opoziční sílu proti exekutivní smršti jeho vlády. Nejedná se o rovný boj, dekrety jsou rychlé, soudy pracují pomalu. Mladí ajťáci Elona Muska bezpochyby ke zděšení expertů získali přístup k systému plateb ministerstva financí, aniž kdokoli tuší, jak s ním hodlají naložit a co přesně sledují.

Když se počínání Muskova týmu na zmíněném ministerstvu pokusil rozklíčovat týdeník The Economist, došel k názoru, že o smyslu počínání DOGE nemá – mimo dohady a spekulace – nikdo ani páru. Když týmu zakázal přístup k citlivým datům soud, musel zároveň konstatovat, že k narušení systému již došlo, a přikázal, aby získaná data zničili. Zda k tomu došlo, není v tuto chvíli známo.

Vláda je Twitter

Náznaky, že Trump a jeho vláda mohou soudní rozhodnutí jednoduše ignorovat, přicházely z Washingtonu už během víkendu. Trumpův viceprezident J. D. Vance prohlásil, že „soudci nemohou omezovat legitimní moc exekutivy“. Deník The New York Times v této souvislosti upozornil, že Vance už v minulosti opakovaně zastával názor, že Trumpova vláda by měla ignorovat rozhodnutí soudů, jež podle ní omezují její oprávněnou exekutivní moc. Trump pak v neděli večer označil za „ostudné“ právě rozhodnutí soudu omezit přístup Muskova týmu k systémům ministerstva financí.  

Když pak v pondělí zmíněný soudce John J. McConnell Jr. oficiálně potvrdil, že vláda jeho rozhodnutí uvolnit zmrazené finance nerespektuje, reagoval Bílý dům slovy tiskového mluvčího: „Každý prezidentský výnos u soudu obstojí, protože všechny kroky vlády Trumpa a Vance jsou z právního hlediska v pořádku. Jejich jakékoli soudní napadání je pouze pokusem podkopat vůli amerického lidu.“ 

Trumpova vláda se samozřejmě proti rozhodnutím federálních soudů může odvolat a bude následovat série dlouhých právních bitev. V takovém případě se o možném posunu rovnováhy mezi pravomocemi výkonné, legislativní a soudní složky americké moci bude rozhodovat v tvrdém, ale stále ústavním procesu, jehož výsledek není snadné předem odhadnout.

Spojené státy prošly během dějin několika fázemi, během nichž se pojetí a chápání ústavy měnilo. Donald Trump, který stojí v čele hnutí otevřeně usilujícího o posílení postavení exekutivy a v jehož pojetí má být státní správa výrazně zeštíhleným nástrojem určeným k přímočarému uplatňování moci prezidenta, může legitimními prostředky skutečně usilovat o další zvrat v chápání základního zákona USA.

Ignorování rozhodnutí stávajících soudů se však do arzenálu dostupných ústavních postupů nevejde. Amerika tak dost možná právě v těchto dnech skutečně stojí na prahu ústavní krize. Tvrdohlavý vládní postup by přitom byl ve shodě s mentalitou technologických magnátů ze Silicon Valley, kteří se řídí například známým heslem „Postupuj rychle a rozbíjej věci“.

Přístup Elona Muska silně připomíná jeho předchozí postup při ovládnutí firmy Twitter (dnes X), v níž šmahem propustil většinu zaměstnanců a vyčištěné pole začal v podstatě budovat od začátku. Přeneseno na úroveň státní správy takový proces spíše než evoluci připomíná revoluční zvrat. 

Andrew Jackson nakonec přišel soudní moci na chuť ve chvíli, kdy zjistil, že si jednotlivé státy začínají při absenci vymáhání rozsudků ukusovat i z jeho vlastní prezidentské autority. Jednou zahájený proces má jen málokdy přesně takové výsledky, jaké jeho autor původně zamýšlel. Amerika se v každém případě v těchto dnech pouští na hodně tenký led. Trump ještě může couvnout, soudy vzít vážně a proti jejich postupu podat odvolání. Zároveň by bylo vzhledem k jeho sebejistotě a politické síle vzešlé z voleb překvapením, kdyby tak učinil.