Království za pediatra

Desetiletý Pavel má na pultíku svého invalidního vozíku položený telefon a poslouchá známé popové hity. Pokaždé když se k němu skloní otec nebo matka, pohladí je po tváři a usměje se. Rodina Kushnirových se do Karlových Varů přistěhovala před dvěma lety z Ukrajiny. Když odjížděli z Rusy okupovaného Chersonu, všude kolem nic vybuchovaly bomby. Nějaký čas strávili v Oděse, než se přesunuli do Česka. Jejich chersonský dům mezitím zatopila voda z protržené Kachovské přehrady. Návrat na Ukrajinu je tak alespoň v dohledné době nepravděpodobný. 

„Jsme tu spokojení. Je tu klid, žádné výbuchy,“ říká Pavlova matka Olena Kushnir v kuchyni jednoduše zařízeného bytu. Ve Varech pracuje jako kuchařka, její manžel se doma stará o syna, který se po dětské mozkové obrně obtížně pohybuje a nemluví. Potřebuje hodně péče. Přesto však chlapec s těžkým postižením donedávna neměl ani službu považovanou v oblasti péče o dětské zdraví za základní samozřejmost. Rodina nedokázala sehnat pediatra. Dnes za ním jezdí do 40 kilometrů vzdálené Kadaně a za cestování utratila už desítky tisíc korun. 

Taxíkem pro recept

Rodičů, kteří se svými dětmi dojíždějí daleko nebo si rovnou musejí poradit bez něj, v posledních letech výrazně přibývá. Kdysi běžná péče se pro leckoho stává nedostupným luxusem. Praktičtí dětští lékaři stárnou a mladých doktorů zatím není ani zdaleka tolik, aby kolegy odcházející do penze dokázali nahradit. Ke konci roku 2023 podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky působilo v Česku 2246 praktických dětských lékařů, téměř polovina z nich už ale překročila šedesátku. Nově vznikající ordinace nedokážou nahradit ty zavírané, takže celková bilance za posledních šest let je podle ÚZIS minus 407 ordinací. Další budou zavírat v následujících letech. 

Svého praktického lékaře tak momentálně nemá 70–75 tisíc dětí české národnosti. Když připočteme i cizince, je to zhruba dvojnásobek. Největší potíže hlásí pohraničí a takzvané vnitřní periferie na hranicích krajů. Analytici z ÚZIS však uvádějí, že úbytek pediatrů hrozí v celé republice. 

Kushnirovi hledali dětského lékaře marně rok. Do některých ordinací se ani nedovolali, v jiných jim sice telefon zvedli, ale omluvili se s tím, že mají plno. Všechny Pavlovy zdravotní potíže tak rodiče museli řešit návštěvou pohotovosti v karlovarské nemocnici. Jednou zkusili štěstí u místního dětského lékaře, který byl ochoten Pavla výjimečně ošetřit i bez registrace. Stálý lékař ale Pavlovi scházel. Nejen kvůli běžným nemocem, ale i proto, že kvůli svému postižení potřebuje specializovanou péči, například rehabilitaci nebo logopedii. A odborní lékaři často vyžadují žádanku právě od praktika.

Nakonec Pavla přijal do péče ukrajinský pediatr z Kadaně. Olena Kushnir si jeho péči chválí, dojíždění je však pro ni i syna velmi komplikované. Kvůli invalidnímu vozíku obtížně cestují veřejnou dopravou, a dokud neměli vlastní vůz, vozil je k lékaři známý taxikář. K lékaři museli dojíždět pravidelně například kvůli poukazu na pleny, které Pavel potřebuje, a místní prodejna vyžaduje jednou za tři měsíce místo elektronické formy originál. Jedna zpáteční jízda do 45 minut vzdálené Kadaně je vyšla na dva tisíce korun. Nedávno si proto koupili za deset tisíc starý vůz, ideální to ale stále není. „Když je špatné počasí, třeba sníh, bojím se s dítětem řídit tak daleko,“ přiznává matka. Nyní rodině svitla naděje. Karlovarský lékař přislíbil, že Pavla zaregistruje. Olena Kushnir doufá, že to vyjde: „Bylo by to pro nás mnohem jednodušší.“