Trio Zeman, Babiš, Chovanec bojuje o moc

Je tu válka policajtů, jakou jsme tu ještě neměli. Ministr vnitra Milan Chovanec se nevybíravým atakem pokusil obsadit území, z něhož mají politici největší strach. Sociální demokracie, v níž se zdá, že Milan Chovanec přerůstá premiéra Bohuslava Sobotku, se chová jako za časů Stanislava Grosse.

Informace, které získávají svými aktivitami policie a tajné služby, jsou cenným artiklem - a pokud šéfové těchto institucí slouží politikovi, dělají z něj mocného muže (nebo ženu). Sociální demokracie má pod politickou kontrolou BIS, GIBS i policii. A pokud tyhle instituce budou nějakým způsobem krýt zločiny, budou nám silná státní zastupitelství i odpovědné soudy k ničemu. Nebudou mít co žalovat a soudit. Tohle věděl Stanislav Gross a ví to i Milan Chovanec.

Problém je, že Chovanec ovládnutím policie – a jinak se jeho kroky vykládat nedají - do velké míry nahrává Andreji Babišovi. Tomu se před dvěma a půl roky dostala do rukou velká ekonomická moc spojená s křeslem ministra financí a vlastnictvím médií. Babiš je podezřelý, že politickou moc zneužívá ve prospěch zisku svého impéria Agrofert; ostatně profit jeho soukromého podniku za dobu, kdy je v politice, vzrostl o padesát procent a firma inkasuje stále více dotací.

V podstatě jediné, z čeho musí mít Andrej Babiš obavu, je nezávislé policejní vyšetřování ekonomických aktivit jeho firem i jeho samého. Lidé z jeho firmy Agrotec (k níž měla velmi blízko Babišova politická dvojka Jaroslav Faltýnek) byli obžalováni, vyšetřuje se padesátimilionová dotace na jeho Čapí hnízdo (není pravda, že Šlachta proti vyšetřovatelům případu jakkoli zakročil), je tu podezření protikorupční evropské jednotky OLAF, že si Andrej Babiš přihrál dotace do Agrofertu.

Tyhle informace mohou Babiše odkázat do patřičných mezí a ukončit jeho kariéru politika. Pokud je tedy bude vyšetřovat nezávislá policie a žalobci a soudit nezávislí soudci. Ale je tu ještě možnost, ty informace se dostanou (jako únik policejních informací) do rukou jeho konkurentovi Milanu Chovancovi. A pak nebudou sloužit spravedlnosti, nýbrž souboji o moc.

A do toho prezident Miloš Zeman. Stárnoucí a ješitný muž, který prosazuje v Česku zájmy Ruska a Číny, který arogantně rozděluje občany a kterému dělá šéfporadce Martin Nejedlý, jehož považují spřátelené tajné služby za velké bezpečnostní riziko. Těžko říct, jaké ekonomické zájmy Nejedlý má, ale jeho tajuplný dlouhodobý pobyt v Rusku svědčí spíše o tom, že to budou zájmy dost podobné zájmům tamních společností, jako je Gazprom nebo Lukoil.

Prezident Zeman se tak trochu pasoval do funkce rozhodce policejní války, ale z doby, kdy byl premiér, známe, jak se skrze svého poradce snažil ovládnout policii. I on tedy zná cenu policejních informací získaných odposlechy, sledováním, nasazením agentů, přístupem k soukromým účtům a dalšími metodami.

Z chování a aktivit Zemana, Chovance i Babiše je zřejmé, že demokracie je pro ně jen nástroj moci. Tváří se, že konají pro dobro a prospěch občanů, ale zajímá je především bonus jich samých, jejich firem, kont, poradců. A my jim na to skáčeme. Země je rozdělená: zemanovci, antizemanovci, babišovci a teď čerstvě občané, kteří schvalují drsnou autoritářskou metodu Chovance. Všichni tři reprezentanti moci z toho mají radost - čím více bude země rozhádaná, tím více budou moci prosazovat své zájmy. Šlachta pracuje pro Babiše, Laube pro Chovance, kradou a využívají informace, dělají puče. Uf. Říká pan Patizon, kdo má vlastně pravdu…

Můžeme připustit, že je to manipulace? Nebojujeme přece za Nečase, Chovance, Babiše, Tuhého, Šlachtu nebo Mynáře. Vždy tu budou nějací mocní a bohatí a podezřelí. Ti, proti nimž se budeme cítit bezmocní. Máme ale nástroje, jak je udržet na uzdě. Je to spravedlnost a vymahatelnost práva, jež mají v rukou soudy, žalobci a policie. Tak jim dejme svobodu od Chovanců, Babišů a Zemanů i od našich emocí. Protože to je to, co opravdu můžeme a co potřebujeme.