Opozice a v čem se Milion chvilek plete

Opoziční strany se zlobí na Mikuláše Mináře a Milion chvilek. Na nejnovější demonstraci totiž mimo jiné práci a spolupráci opozice ohodnotil slovy: „A teď se na mě nezlobte, že to řeknu naplno. Ale zatím žádná sláva.“ Ještě víc pak opozičníky zaskočila slova Mikuláše Mináře, která sdělil po demonstraci v debatě s novináři. Zdůraznil sice, že stranu se stále založit nechystá, „ačkoliv si občas už skoro říkám, že by bylo možná i dobře, kdyby si opoziční lídři začali myslet, že se to chystá. Protože možná by je to k něčemu většímu vyprovokovalo“. Podle opozičních stran to není férová kritika. A mají pravdu. Stejně jako ji má trochu i Minář.

Nejsme děti

Čas se v opozici vleče zoufale pomalu. Nemáte skoro žádné pravomoci a možnosti korigovat vládu. Jistě, můžete vystupovat ve sněmovně, navrhovat změny, taktizovat, ale skutečná moc jde jinudy. Zároveň všichni, kdo nesouhlasí s vládou, čekají vaše úspěšné protiakce. V táboře politiků i v táboře jejich stoupenců roste frustrace.

A tak se pozornost upne na možnou spolupráci stran. Ideálně koalici. Mluví se o ní roky a stále nic. Na to naráží Minář. Jenže strany jsou zatím nejdál, co kdy byly. Kvůli koroně spolupracují v parlamentu téměř jako jedno uskupení a do krajských či senátních voleb jdou v různých variacích také společně. Minářova narážka, že by sám něco mohl založit, nebyla ani trochu šťastná. Působila povýšeně a arogantně. Stranu má založit - anebo ne. Opozici je nutné nabízet kritickou zpětnou vazbu, ale nejsou to děti, které čekají na taťku, aby jim nabacal na zadek a ony byly hodné.

Ostatně onen výše zmiňovaný čas je nepřítelem i pro Milion chvilek. Pel čerstvosti mizí a zůstávají ty samé věty a apely. Nikdy nebylo ve vzduchu tolik vyjádření, že „chvilky“ už nejsou to, co bývaly. Mimochodem, totéž zažíváme i my, média: Proč řešíte vše stále dokola? Je to dlouhé a únavné. Je to jako chodit každý den na ten samý film. Známe zápletku, víme, kdo je padouch. A sledujeme to po desáté, sté, dvousté… Udržet pozornost a vytrvalost je za takového stavu více než náročné. Ale nutné.

Chybí lídr

Opozice se snaží. V tom není až tak velký problém. Riziko je spíše v tom, co nastane letos na podzim po krajských a senátních volbách. Jestli se odhodlá vytvořit volební blok nebo volební bloky, bude to stát hodně práce a přemáhání. Strany jsou odlišné programově i personálně. Aby to fungovalo, budou muset hodně obětovat. V jistém ohledu jít do jakéhosi minima, kompaktní verze, kde se oseká vše, co drhne. Zvládnou obětovat některé své výrazné politické osobnosti či politické cíle, aby se spojily proti Andreji Babišovi?

Po krajských volbách bude do těch parlamentních zbývat jen rok. A to je strašně málo na vyjednání všech možných třecích ploch. A navíc je tu ještě jeden problém. Pakliže se podíváme na podporu jednotlivých politických představitelů u veřejnosti, má opozice několik dobrých předsedů, ale žádného lídra (nejblíže je tomu Ivan Bartoš). S tím se těžko vyhrávají volby.

"To, že nám bude Milion chvilek neustále spílat, není cesta, která vede ke společnému úspěchu,“ komentovala citované věty pro Aktuálně.cz šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Má pravdu, i když ani stěžování si na chvilkaře ničemu nepomůže. V politice obecně stížnosti moc nefungují, ne každý má takové štěstí jako Andrej Babiš.

Co tedy? Pakliže by se strany nespojily, je více méně o výsledku voleb rozhodnuto. Jestli se spojí, bude to stačit? A u kterých stran to dává smysl? Tohle za opoziční síly nikdo nezodpoví. Ani průzkumy veřejného mínění, protože ty hodnotí stávající realitu, nikoli budoucnost.