Jak bylo Česko v otázce kvót zlomeno silou a zrazeno

Ministři vnitra EU se v úterý dohodli na kvótách pro přerozdělení uprchlíků. Česká reakce na celou událost má rozměr a charakteristiky typické pro tuzemskou debatu o Evropě. Hlasování, v němž se jedna země z osmadvaceti zdržela (Finsko) a čtyři země byly proti (kromě Česka ještě Slovensko, Maďarsko a Rumunsko), interpretují tuzemští politici, ale i novináři (pozvánka na úterní Události komentáře na ČT) jako „silové rozhodnutí“.

Fakt je ten, že na evropských jednáních se obvykle hledá kompromis, pod který by se mohli všichni podepsat, ale označit vůli většiny – tady třiadvaceti zemí - za silový nátlak je jednoduše nesmyslné. Označil by ministr Chovanec zákony schválené vládní většinou ve sněmovně za prosazené silou? A co by to bylo rozhodnutí, v němž by pět států diktovalo vůli oněm zbylým třiadvaceti?

Ministr vnitra navíc drží klasickou českou linku posledních let - naprostou neochotu ke kompromisu a nepříliš velkou kreativitu v nabídce alternativních řešení. Lucemburské předsednictví přišlo s návrhem, že 120 tisíc uprchlíků, o nichž to je řeč, bude do jednotlivých zemí „distribuováno“ ve vlnách.

V první vlně půjde o 66 tisíc lidí, na zbylé migranty přijde případně řada až příští rok. O rezervě se mluví proto, že jde o podíl migrantů v Maďarsku, které nyní prohlašuje, že se s nimi vypořádá samo. Na jednotlivé země tak připadnou menší počty než se původně plánovalo - na Česko asi 1500 lidí.

Právě vstřícná nabídka vedla Poláky k tomu, že postoj přehodnotili a na návrh kývli. A to se zcela pochopitelným vysvětlením, že zvolili „solidaritu s uprchlíky a evropskými kolegy“, jak prohlásila polská ministryně vnitra Piotrowská.  Což mimochodem vedlo k další káravé reakci z naší strany. Opět upoutávka na Události, komentáře: „Proč Polsko opustilo Visegrádskou čtyřku“ a „nepodrželo jednotu V4“.

Takže jsme zčistajasna objevili oddanost k V4, poslední léta čistě formálnímu projektu, jehož členové v Evropě velmi často nezastávali shodné postoje. Je třeba opakovat, že to bylo právě Česko, které opakovaně „opouštělo V4“ a hlasovalo podle vlastních zájmů?  Že jednotu středoevropského svazku nerespektuje celé roky?

O čem naopak české politiky mluvit neslyšíme, je odpověď na otázku, jaké alternativní řešení tedy do Bruselu vezli. Když kvóty nejsou řešení, tak co jím je? A mimochodem ani sami evropští politici netvrdí, že jde o zázračné řešení celé věci.

A pokud tedy alternativu mají, přednesli ji svým kolegům, přesvědčovali je? A s jakým výsledkem? Premiér Sobotka má ve středu šanci na zvláštním summitu k imigrační krizi reputaci Česka napravit.