Bible třetího tisíciletí

Mezi rukopisy, folianty a knihami se povalovaly i hebrejské, řecké či latinské texty Bible. Zdálo se, že osud jedné z nejčtenějších knih v dějinách lidstva byl v českých zemích definitivně zpečetěn. Následná a úspěšně prováděná sekularizace společnosti tomu ostatně napovídala.

Poměry se od té doby naštěstí změnily, ale ruku na srdce, kolik lidí, vyjma věřících a badatelů, se k biblickému poselství pravidelně vrací? Kdo se dnes ve volném čase ponoří do onoho starého mytologického příběhu o genezi světa, dějinách a smyslu života, v němž koncepce dobra a zla po dva tisíce let usilovala o formování člověka?

Pohrouží se třeba jen pro srovnání, že všechna náboženství a velké filozofie mají společný základ. Že podoby lidského zla jsou po staletí neměnné a cesta, jak z této fatality ven, je stanovenými vzory chování, přikázání či zásadami vesměs stejná napříč všemi civilizacemi. Což samo o sobě představuje hluboké poučení i návod k životu, aniž by přitom člověk musel být stoupencem křesťanské představy spasení.

V tomto směru v Česku prozatím existovaly dva překlady Písma, které však obyčejné čtenáře často odrazovaly. Vznešená, krásná, leč silně archaická Bible kralická z roku 1594 a ve spolupráci křesťanských církví dost suše a monotónně provedený Český ekumenický překlad z roku 1979. Od tohoto týdne a symbolicky před Velikonocemi se k nim připojuje třetí podoba. V současné a velmi čtivé češtině vychází Bible, překlad 21. století.

Starobylá literární památka se tak objevuje na pultech knihkupectví, navíc ve velkorysém a pečlivě provedeném vydání. Stojí za to si stránkami jen tak zalistovat, uslyšet tichý šum křehkého žlutého papíru a koutkem oka zahlédnout názvy kapitol jako třeba Exodus, Job, Žalmy, Kazatel, Korintským. Jména a slova přicházející z velké dálky, jež přesto oslovují a svými obsahy, příběhy zároveň vyvolávají zvláštní pocit. Starodávná poselství totiž četly miliardy lidí a člověka to přitom moc nezměnilo. I proto se nad Biblí vznáší otazník. I proto Bible zůstává výzvou.