Babiš odmítl euro a uprchlíky. Musíme bránit odkaz předků

Kdo dosud doufal, že vyhlášený pragmatik Andrej Babiš by se nakonec přece jen mohl proměnit v proevropského lídra, ztrácí další iluze. V rozhovoru pro agenturu Bloomberg, který se konal minulý pátek a vyšel v pondělí nad ránem, Babiš rezolutně odmítl euro a společnou měnovou politiku jako nežádoucí krok k omezení suverenity země. Odsoudil i snahu západní Evropy vynutit si pomoc s řešením imigrantů skrze uprchlické kvóty. Sám sebe pak představil jako někoho, kdo chce bránit národní identitu, což obnáší mimo jiné zamezit přílivu Muslimů.

„Žádné euro. Nechci euro. My tady nechceme euro,“ prohlásil Babiš v rozhovoru, který vedl s česky mluvící reportérkou a anglicky mluvícím reportérem, což v praxi podle nich fungovalo jako přeskakování z česko-slovenštiny do angličtiny. Výše uvedené věty o euru padly anglicky (původní znění je zde) a Babiš k nim ještě dodal silné, ale ne zcela srozumitelné tvrzení, že každý ví, že euro je bankrot („Everybody knows it’s bankrupt.“). Svůj odmítavý postoj k jednotné evropské měně pak ještě rozebral v česky vedené pasáži, kterou Bloomberg poskytl Respektu v původním znění.

Babiš doslova říká: „To je naše suverenita. Já chci českou korunu. Já chci nezávislou Českou národní banku. Já nechci další věc, do které nám bude kecat Brusel.“ Výhoda koruny spočívá podle něho v tom, že lze v případě opakujících se ekonomických potíží znovu sáhnout k jejímu oslabení, navíc Česko se bez eura vyhne případným nákladům na řešení krizí v jiných částech eurozóny. „Když se nám nebude dařit, tak může být intervence. A ty intervence jednoznačně zafungovaly. A já nechci ručit za řecké dluhy, za italské banky,“ uvedl Babiš.

Pro čtenáře Respektu nebude překvapením, že s Babišem nemůžeme v názoru na Evropu souhlasit. Z kontextu rozhovoru není ani zcela jasné, co Babiš myslel tím, že euro je bankrot. Pravda je taková, že eurozóna v žádném bankrotu není. Západoevropské ekonomiky naopak po letech přešlapování opět slušně rostou a principy měnové unie drží navzdory řecké dluhové krizi.

Pravdou není ani to, že euro v Česku nikdo nechce. Bloomberg dává Babišovy postoje do souvislosti s loňským průzkumem Eurobarometer, kde pro zachování koruny bylo 72 procent Čechů. Mezi firmami má však euro výraznou podporu, zvlášť po více než třech letech, kdy si zvykly na zafixovaný měnový kurz a eliminaci kurzových nejistot. Intervence směřující k oslabení měny se skutečně osvědčily, zavedení eura má ale jiné ekonomické přínosy, což koneckonců zná i Babiš coby podnikatel fungující na několika evropských trzích zároveň.

Sdílení nákladů na řešení krizí v slabších zemích je něco, s čím je v eurozóně skutečně třeba počítat; je ale otázkou, zda taková solidarita spojená se zakotvením uvnitř hlavního západního proudu nemůže být jednoho dne účinnou pojistkou i pro Česko žijící nyní v komfortu země, které se ekonomické potíže vyhýbají. Navíc by se postkomunistické státy jako Česko měly poučit z historie a nevnímat evropskou integraci jen v rovině „co nám členství přinese“, jakkoli Babišovi je údajně takové přemýšlení o Evropě blízké.

V podobném duchu je i nynější spor o uprchlických kvótách, kde se česká vláda semkla v protestu proti dříve dojednaným závazkům s Polskem, Maďarskem a Slovenskem. V Česku mnozí podléhají dojmu, že kvóty jsou tak jako tak mrtvá věc a že Brusel v tom dá visegrádské skupině stejně jednoho dne za pravdu. Jak jsme ale nedávno psali, tato představa je mylná. Navíc nejde jen o solidaritu s imigranty, ale i s ostatními zeměmi EU, na které uprchlická krize nejvíce doléhá a které teď (stejně jako Německo nebo Francie) snadno podléhají dojmu, že pro Česko a spol. je Unie dobrá jen tehdy, kdy lze na členství vydělat.

Babiš má ovšem v otázce uprchlických kvót jasno. V souvislosti s žalobou Evropské komise kvůli neplnění dříve odsouhlasených závazků spojených s přerozdělováním uprchlíků (těch je v Česku zatím 12) Bloombergu řekl: „Musíme přece bojovat za to, co tu pro nás vybudovali naši předkové. Jako jestli chtějí, aby v Belgii žilo víc muslimů než Belgičanů, tak je to jejich problém. My to tady prostě nechceme. Nebudou nám přece diktovat, kdo tady u nás má žít, a kdo ne.“ (Jde opět o původní výroky v češtině, tedy ne o zpětný překlad článku, který Bloomberg vydal anglicky.)

„Největší přidanou hodnotou Evropské unie je přece silná národní identita každého státu. Ta Evropa může být silná jen díky jednotlivým silným národním státům – to je snad logické, ne?“ dodal Babiš.

V rozhovoru se také pochlubil tím, že už loni v únoru se sešel s dnešním francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který se údajně u Babiše tehdy inspiroval. Na schůzce byl ještě majitel koncernu LVHM Bernard Arnault, považovaný za nejbohatšího Francouze, a řeč podle Babiše byla i o tom, jak se jeho dílem proměnila politická mapa v Česku. „Ptal se na moje hnutí,“ vzpomíná na schůzku s Macronem Babiš, podle něhož lze říct, že francouzský prezident jej  tak trochu následoval.