Nejvyšší soud dal za pravdu pekaři, který odmítl gayům upéct svatební dort

Jak informovalo již dříve Denní menu, u amerického Nejvyššího soudu se loni rozhodoval mimořádně zajímavý spor mezi coloradským cukrářem Jackem Phillipsem a párem gayů, kterým odmítl v roce 2012 upéct svatební dort. Phillips se odvolával na svobodu projevu a náboženského vyznání. Jeho nespokojení zákazníci Charlie Craig a David Mullins argumentovali zákony státu Colorado, které zapovídají poskytovatelům služeb odmítnout klienty na základě jejich rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo sexuální orientace.

Coloradské úřady daly za pravdu páru homosexuálů, k Nejvyššímu soudu pak spor dotlačil Phillips s tím, že zákonům jednotlivých států je nadřazena americká ústava a její první dodatek zaručující svobodu vyznání a projevu. A že stát by těžko nutil černošského cukráře, aby pekl „tematický“ dort bílým rasistům.  Což může znít napoprvé dobře, ale ve skutečnosti j to argument dosti na vodě – nenávistný pohled na svět, který lidi dělí na lepší a horší podle rasy, není chráněn žádnými antidiskriminačními zákony.

S ohledem na zmíněnou svobodu projevu Philips společně se svými právníky tvrdil, že pečení dortů je tvůrčím vyjádřením jeho názorů, a že by tedy měl mít prostor svobodně se vyjádřit. Tomu podle něj odpovídá i další práce, kterou coby cukrář odmítá: dělat výrobky obsahující alkohol i dorty s tématikou Halloweenu či „ateistické“.

Každopádně po více než roce soudci Nejvyššího soudu v pondělí konečně rozhodli a poměrem sedm ku dvěma dali za pravdu právě Phillipsovi. Jak ale píše třeba deník The New York Times, otázka, nakolik je možné odmítat služby gayům a lesbám na základě prvního dodatku americké ústavy, je dál otevřena k debatě. NYT to chápou jako logický důsledek postojů soudce Anthonyho M. Kennedyho, který dostal případ na starosti. Právě on je na jedné straně podepsán pod každým zásadním rozhodnutím soudu podporujícím práva homosexuálů, na straně druhé patří k nejzapálenějším obhájcům svobody slova.

Soud se zaměřil na rozhodnutí coloradských úřadů (konkrétně Komise pro občanská práva) a následně tamních soudů, které daly za pravdu dvojici gayů. Podle Kennedyho bylo ovlivněno „zjevným nepřátelstvím“ k Phillipsově náboženskému vyznání, které projevovalo v „nevhodných a přezíravých komentářích“ jednoho ze členů komise. „Pan Phillips měl nárok na neutrální a uctivé posouzení svého případu, toho se mu nedostalo,“ píše Kennedy. Zároveň si všímá, že komise postupovala v podobných případech rozdílně, přičemž se nejméně ve třech případech naopak zastala pekařů, kteří sladkosti s LGBT tématikou odmítli upéct.

Soud tak nedodal obecnější návod, jak v podobných případech postupovat, ani nerozhodl ústřední otázku, zda tedy mají podnikatelé právo odmítat zákazníky na základě náboženského přesvědčení. V disentním stanovisku pak soudkyně Ruth Bader Ginsburg píše, že je nedostačující, aby rozhodnutí Nejvyššího soudu stálo na několika výrocích - má tím na mysli výroky členů coloradské komise.

Zatímco konzervativní kruhy mají univerzálně radost, organizace hájící práva gayů a leseb přijaly rozhodnutí s rozdílnými pocity. Zatímco některé oceňují tu část rozhodnutí, kde soudce Kennedy ujišťuje o trvající právní ochraně homosexuálů, jiné mají obavy, že rozhodnutí povzbudí snahy omezit práva této komunity.