Amerika se vzdala víry ve spojence: Trump zrušil jadernou dohodu s Íránem

Donald Trump odmítl naléhání svých evropských spojenců a stáhl Spojené státy z jaderné dohody s Íránem. Nepomohly osobní apely francouzského prezidenta Emmanuela Macrona,  německé kancléřky Angely Merkel, ani televizní vystoupení britského ministra zahraničí Borise Johnsona v Trumpově oblíbeném ranním diskusním pořadu na FoxNews. Spojené státy podle Trumpa obnoví tvrdé sankce proti Teheránu a zavedou sankce nové. Spokojen je izraelský premiér Netanjahu, který naopak Trumpa ke zrušení dohody vyzýval. (O dohodě a důvodech jejího vypovězení více zde).

Podle izraelského deníku Haaretz vlastně Trump plně akceptoval Netanjahuovu politiku: nejde prý v žádném případě o vylepšení stávající dohody, ale o její naprosté zničení  bez jakékoliv snahy předstírat, že existuje alternativa, jak Íránu ve vývoji zbraní hromadného ničení zabránit. Podle liberálního deníku existuje “Netanjahuova doktrína”, která spočívá v naději, že Írán sankce ekonomicky neustojí a jeho režim se nakonec zhroutí.

Vzorem je tady kolaps Sovětského svazu, kdy dnešní ekonomické sankce nahrazují tehdejší závody ve zbrojení, s jejichž pomocí Ronald Reagan dovedl k bankrotu Moskvu. Dalším Netanjahuovým krokem prý bude snaha přesvědčit o plánu někoho dalšího: podporu již vyjádřila Saúdský Arábie, izraelský premiér vyráží vzápětí do Moskvy. “Nikdo nepředpokládá, že by Putin Trumpa podpořil,” píše Haaretz. “Ale Netanjahu se bude snažit zabránit situaci, kdy Kreml bude stupňovat rozkol mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci - Británií, Francií a Německem.”

The Economist připomíná, že John Bolton, nový jestřábí poradce Donalda Trumpa pro otázky národní bezpečnosti, na tiskové konferenci naopak do jisté míry vyvracel, že by cílem Washingtonu byla změna režimu v Teheránu. Jde prý o to ukázat, že Spojené státy jsou schopny jednat z pozice síly a dotlačit Írán k nové, mnohem širší dohodě zahrnující nejen jeho jaderný program, ale také program vývoje balistických raket a celkové působení země v oblasti Blízkého východu.

Zajímavou otázkou je, jak se zachovají evropské země. Ty se najednou ve věci íránského jaderného programu stávají spojenci Ruska a Číny a stojí proti Spojeným státům. Jak poznamenává Edward Luce v deníku Financial Times, na stejné straně barikády, tedy proti postoji Spojených států, je zřejmě i Japonsko, Indie, Austrálie a Kanada. “Pamatujte si datum 8. května,” píše komentátor dramaticky. “Dějiny si tento den dost možná budou pamatovat jako chvíli, kdy se Spojené státy vzdali jakékoliv víry ve své spojence.“

Luce píše, že dokonce i v případě války v Iráku měl Washington na své straně alespoň část Evropy - Londýn, Madrid, střední Evropu. Tentokrát je ve společnosti Izraele a Saúdské Arábie. Tak otevřený rozkol po týdnech veřejného naléhání i diplomatického putování nejvyšších představitelů do Washingtonu je naprosto nevídaný.

Jak ale může Evropa vlastně reagovat? První společné vystoupení “tří M” - tedy Macrona, Merkel a May - se neslo ve snaze zachovat stávající dohodu navzdory Spojeným státům. Teď to prostě nebude smlouva mezi Íránem a šesti zeměmi, ale mezi Íránem a světovou pětkou. Pokud se Teherán neutrhne ze řetězu a nerozjede bezhlavě jaderný program, budou Evropané trvat na svém. A Teherán v prvních prohlášeních říká, že to vidí podobně.

Problém je však v amerických sankcích. Firmy teď mají maximálně půl roku, aby se vyvázaly z íránských kontraktů. Pokud to neudělají, ztratí přístup do amerického bankovního systému a na americký trh. Případná vzpoura proti Washingtonu tedy bude bolet: “To vede k dalšímu západnímu rozkolu. Washington uvalí sankce na evropské firmy. Evropané budou muset zavést protiopatření.“

A už to pojede. Rusko a Čína budou s Íránem udržovat dál obchodní styky, o tom není pochyb a  a americké sankce budou patřičně reagovat. A jsme zpět u snahy Netanjahua dostat na svou stranu ještě pár dalších zemí. Již zmíněný The Economist tvrdí, že se teď Trump chová jako hazardní hráč. Situace je v každém případě vyhrocená.