Lidé se bojí o jídlo, o vodu a odpojení od internetu

Zhroucení finančních trhů, rozpad Evropské unie. To jsou některé z katastrof, jež našemu příliš složitému a zranitelnému předpovídá americký matematik John Casti v rozhovoru v aktuálním čísle Respektu. Chaos do našich životů podle něj vnášejí náhlé a neočekávané události X, které boří stávající uspořádání a otevírají prostor pro nové věci. V následujícím pokračování John Casti vysvětluje, proč se máme bát třeba jaderného útoku či zhroucení internetu.

Základním termínem vaší knihy, nedávno vydané i v Česku, je katastrofální událost X. Proč je vlastně tak těžké ji předpovědět?

V tradiční analýze rizik máte k dispozici data. Třeba pojišťovny disponují údaji o počtu a síle hurikánů, o dopravních nehodách a podobně. Ta pak mohou využít k odhadu pravděpodobnosti, s jakou se daná událost stane. Existují ale i události, ke kterým ještě nikdy nedošlo, takže pravděpodobnost statistickými metodami stanovit nelze.

Zmiňujete třeba destabilizaci jaderných arzenálů, vytvoření robotů chytřejších než lidé, pandemie, totální selhání internetu, vytvoření exotických částic při vědeckých experimentech… Opravdu se máme těchto často poněkud fantastických věcí bát?
Chtěl jsem spíše ukázat, jak události X fungují. Mám v počítači ještě několik dalších možných katastrof, které se do knihy nevešly. Třeba ztrátu know-how neboli zánik znalostí. Například středověké katedrály měly jistý styl výzdoby skleněných oken, který dnes už nikdo nedokáže napodobit. Když se okno rozbije, neumíme jej nahradit. Chtěl jsem mít v knize široké spektrum možných událostí, o kterých neslyšíte moc často. Proto jsem do ní nezařadil třeba změnu klimatu - ta je popsaná velmi podrobně.

Přesto čtenář může pochybovat, zda mohou mít ony události X tak katastrofální dopad. Pandemie může usmrtit hodně lidí, ale máme léky, umíme poměrně rychle vyrobit vakcíny.
Záleží na měřítku dané události. K výpadkům dodávek energie dochází běžně, obvykle jsou ale jen lokální - a jako v případě fotbalového superpoháru, o kterém jsem mluvil, se je podaří rychle odstranit. Ale i já sám jsem byl v roce 1977 svědkem výpadku, který zahrnoval celé město, a ne ledajaké - New York.

Bydlel jsem tehdy v 17. patře na Manhattanu, nejezdil výtah a netekla voda. Museli jsme ji se ženou tahat z cisteren na ulici a nevěděli jsme, kdy výpadek skončí. Nakonec to trvalo tři dny, během nichž už propukly nepokoje. Lidé začali rabovat obchody, policie nedokázala reagovat. Jedním z nejhorších aspektů není událost sama, ale nejistota ohledně toho, jak dlouho bude krizový stav trvat. To je velmi stresující.

Třeba zhroucení internetu nás ale do středověku nevrátí, na opravě okamžitě začnou pracovat stovky expertů.
Často jsem slyšel lidi uvažovat, jak dlouho by trvalo, než by po kolapsu internetu začali panikařit. Není to moc dlouho, možná hodina. Když se lidí zeptáte, čeho se nejvíc bojí, jistě uvedou věci jako žádný sex, žádné jídlo, žádná voda… Nicméně odpojení internetu je jednou z nejfrekventovanějších odpovědí.

V našem vídeňském výzkumném centru jsme nedávno na zakázku zpracovali studii rizik, které by mohly ohrožovat finskou ekonomiku. Analyzovali jsme třeba možnost zrušení ústředí Nokie ve Finsku - tato firma představuje velkou část tamní ekonomiky - nebo převzetí finského papírenství a výroby celulózy Číňany (papírenství je největším samostatným odvětvím v zemi). Jedním z rizik byl ale také dlouhodobý kolaps internetu.

Ukázalo se například, že všechny finanční transakce mezi Finskem a zbytkem světa procházejí jedním, skutečně jedním jediným optickým kabelem. Je zhruba silný jako váš palec a vede z Finska do Švédska. Pokud přestane z jakéhokoliv důvodu fungovat, z Finska se stane černá díra. Sám jsem tím byl šokován; celý finanční život významné evropské země závisí na jediném kabelu.

Finanční trhy zase podle vás brzy znovu zkolabují, protože jejich složitost neustále roste, zatímco orgány, které je mají kontrolovat, se nevyvíjejí. Jev nazvaný „nesoulad v míře složitosti“ pokládáte za jednu z příčin událostí X a velký problém současného světa. Vynecháme-li oblast financí, kde v současném světě bobtná největší nesoulad v úrovni složitosti, který může způsobit katastrofu?

Osobně se nejvíce obávám jaderného útoku provedeného teroristy. Po rozpadu Sovětského svazu zmizela spousta sovětských atomových zbraní neznámo kam. Je docela zázrak, že ještě žádná nevybuchla. Mnoho lidí by některou z nich rádo získalo a mnoho z nich na to má i peníze. Abych to dal do souvislosti s rozdílem v úrovni složitosti: regulátorem záležitostí kolem jádra je Mezinárodní atomová agentura ve Vídni, která se snaží sledovat, kdo jak nakládá s jaderným materiálem, zda jej používá pro mírové účely, nebo se snaží sestrojit bombu jako Severní Korea a Írán. To je klasický rozdíl v úrovni složitosti – relativně bezmocný regulátor proti velmi komplexnímu systému. Čím více jaderných zařízení a zbraní existuje, tím je mezera větší.

A proč je tak těžké úroveň regulátora zlepšit?
Zmenšení nesouladu v míře složitosti téměř vždy znamená, že se složitý systém musí zjednodušit. Naopak to zpravidla nejde, systémy s nízkou složitostí se nevyvíjejí, protože nemají přístup ke zdrojům. Ty jsou kontrolovány právě složitými systémy. Musíte tedy redukovat složitý systém, v tomto případě finanční trhy nebo jaderný sektor. Jenže součástí lidské povahy je, že zjednodušování, zeštíhlování nemá ráda. Já vyzývám k tomu, abychom alespoň sledovali, kde nesoulad v úrovni složitosti vzniká, a zkoumali jej.

Od rozpadu Sovětského svazu uběhlo více než dvacet let. Máme konkrétní důkaz o tom, že by se nějaké sovětské jaderné zbraně potulovaly po světě?
Nemáme, a právě to je velmi překvapující. Víme jen, že existuje mnoho jaderných zbraní, které podle svých vlastních slov Sověti měli, a teď nikdo neví, kde jsou.

John Casti

je matematik, zabývá se analýzou složitých systémů. Narodil se v USA, kde také působil na předních výzkumných pracovištích. Přednášel mimo jiné na Pricetonské univerzitě. Je spoluzakladatelem vídeňského ústavu X-Center, který se soustřeďuje na studium extrémních událostí vyvolaných člověkem. Žije ve Vídni. V Česku nedávno vyšla jeho kniha Události X.

S přispěním Tomáše Sachera. První část rozhovoru vyšel v Respektu 30/2013 pod titulkem Očekávám další kolaps.