Škrcení webu podle Lukašenka

Minulý týden zveřejnila nevládní organizace Index on Censorship zprávu o vlivu digitálních technologií na svobodu slova v Bělorusku. Internet podle ní poskytl opozici nové možnosti pro svobodu slova, zároveň se však stal novým nástrojem, jak může režim sledovat a umlčovat disent. A to vše prý za podpory několika institucí z Evropy.

Každý druhý online Freedom House řadí Bělorusko v žebříčku svobody slova na 193. místo ze 197. Média v Bělorusku jsou silně regulována, prakticky neexistuje nezávislá televize a opozice se přesouvá zejména do virtuálního světa. Mezi nejoblíbenější nezávislé online zdroje patří naviny.by,charter97.org a telegraph.by.

Nepříjemné https

Teoreticky jsou nezávislé zprávy dobře dostupné většině Bělorusů - připojení na internet využívá 55 procent Bělorusů (v ČR 65 %), čtyři z pěti uživatelů jsou online denně. Na sociálních sítích je minimálně čtvrtina všech obyvatel.

Vláda však využívá celou řadu metod, jak opozici online umlčet: webové filtry, sledovací techniky, znemožňování bezpečného přístupu na některé stránky (zablokuje adresy začínající „https“, ale umožní ty s „http“ na začátku, kde lze snadněji prolomit třeba heslo), kompletní blokování některých stránek nebo jejich hackování.

Běžnou praxí je vytváření kopií opozičních webů, přes něž potom vláda zveřejňuje chybné údaje o místech a časech demonstrací.

Na internet jen s občankou

Používání internetových kaváren je podle studie možné jen po předložení občanského průkazu – a data o tom, na které stránky kdo chodil, jsou majitelé povinni poskytnout policii. Častou metodou represe je obvinění nepohodlných osob z výtržnictví – domnělými pachateli tohoto přestupku se již stala řada moderátorů skupin na sociálních sítích.

Prostesty po volbách 2010 spustily vlnu zatýkání profesionálních i občanských novinářů. Ve vězení například skončil mladý fotograf Anton Suryapin, který zveřejnil fotografie plyšových medvídků, které v zemi vloni vypustila z letadel švédská reklamní agentura, která tak chtěla protestovat za svobodu slova v zemi. Suryapin strávil vloni měsíc ve vazbě a stále čeká na soud. (O tomto "výsadku" tehdy psal kolega Milan Šimečka).

Za pomoci Západu

Jak píše Index of Censorship, za poslední tři roky investoval běloruský režim do zdokonalení dohledu nad internetovými aktivitami svých obyvatel v přepočtu nejméně půl milionu dolarů. Velká část těchto peněz směřovala do nákupu nového softwaru.

Na jeho poskytnutí se podílelo i několik evropských firem, např. Ericsson, který měl podle investigace tiskové agentury BelaPAN vládě poskytnout nástroje pro dokonalejší sledování mobilních telefonů.

V září zase 2012 zveřejnil německý deník Die Zeit zprávu, že německá policie trénovala své běloruské kolegy v práci s programem Analyst’s Notebook, který například umožňuje sledovat na webu aktivity teroristů, ale i aktivistů. Taková pomoc poslednímu diktátorovi Evropy vyvolala vlnu nevole v Německu i Bruselu.

V říjnu 2012 se proto téma vývozu sledovacích zařízení do Běloruska dostalo i do diskuse v Evropském parlamentu - zatím však bez konkrétního výstupu. Právě zpřísnění kontroly vývozu softwaru, popřípadě rovnou školení běloruského policejního personálu, patří mezi hlavní doporučení studie.

Odpůrci prezidenta Lukašenka mají už tak dost obtížnou pozici na to, aby ji ještě víc podviklávala právě Evropa.

Pozn. Autorem studie je Andrei Aliaksandrau, manažer Běloruského programu Index on Censorship.