0:00
0:00
Z nového čísla16. 4. 20103 minuty

Vzpoura proti očkování

Čeští lékaři nedávno překvapili. Řada z nich si odmítla nechat vpravit do těla vakcínu proti prasečí chřipce. Ti samí lidé ale zároveň nutí rodiče, aby bez odmlouvání nechali očkovat své děti podle povinného kalendáře. Pokoušeli jsme se zjistit, proč.

Na rozdíl od Západu je u nás očkování povinné. Brzy se to může změnit./ Foto Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Třicetiletá pražská fotografka Eva měla loni na podzim těsně před porodem vcelku jasno. Věděla, že se svěří do péče porodnice u Apolináře, a věděla, že se chystá podobně jako tisíce českých matek porušit místní zvyky. Šlo o drobnost: povinné očkování proti tuberkulóze. Podle zákonem stanoveného povinného očkovacího kalendáře má dítě vakcínu proti této nemoci dostat mezi čtvrtým dnem a šestým týdnem života. Většina dětí se v praxi očkuje ještě před odchodem z nemocnice. Jenže Eva byla krátce před porodem na kontrole u plicní lékařky a ta jí doporučila, ať očkovací kalendář ignoruje. „Pro dítě je prý lepší, když vakcínu dostane později, někdy po půl roce. Starší děti ji prý lépe snášejí,“ vzpomíná matka sedmiměsíčního Antonína. Eva se s radou ztotožnila. Když ale zjistila, že ze šesti matek na pokoji odmítá vakcínu jako jediná, znejistěla. Prohlášení, které musela v nemocnici podepsat, ji jistoty zbavilo úplně. „Bylo tam něco v tom smyslu, že jsem srozuměna s tím, že své dítě ohrožuji na životě. To mě vyděsilo,“ vypráví. Syna očkovat nedala, ale pocit, že je to tak dobře, byl ten tam.

Jedna z jejích prvních otázek u dětské lékařky se proto týkala právě vakcíny proti tuberkulóze. Pediatrička zastávala názor, že kvůli přílivů cizinců z východu, kde je tato nemoc častější než u nás, je očkování v porodnici správné. „Začala jsem zmatkovat a chtěla syna očkováním ochránit co nejdřív,“ vypráví Eva. Cesta k žádané injekci se ale zadrhla. „Dětská lékařka nechtěla, očkovací stanice chtěla čekat, až mu bude sedm měsíců. A v porodnici mi řekli, že když jsem jednou odmítla, už chodit nemám.“ Dnes je ale Eva vlastně ráda. Mezitím si totiž přečetla, že vakcína může mít u několikadenních dětí nepříjemné nežádoucí účinky, konkrétně hnisavé boláky na uzlinách krku a podpaží. Matka teď po poradě s dětskou doktorkou čeká, až bude dítěti rok a jeho organismus bude silnější.

↓ INZERCE

Tento zamotaný příběh dobře vystihuje realitu, v níž se jednoho dne ocitnou všichni rodiče malých dětí. Očkování proti deseti nemocem je v Česku na rozdíl od většiny západních zemí ze zákona povinné. Zároveň ale přestává být vnímáno jako bezproblémové řešení. Je to zapříčiněno jednak tím, že řada infekcí, proti kterým se očkuje, téměř vymizela. Objevuje se také čím dál více varování, že újmu může způsobit sama vakcína (ve hře je riziko narušení imunitního systému nebo poruchy neurologického vývoje dítěte).

Celý článek najdete v Respektu 16/2010.

Anketa s odborníky a také pro vás - zde.

On-line rozhovor s Lukášem Dostalem, který se problematikou očkování již řadu let zabývá, se uskuteční 23. 4. od 11:00 do 12:00 na www. respekt.cz/rozhovory. Dotazy můžete pokládat již nyní.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Svět s napětím sleduje české vědceZobrazit články