Tragédie u jezera číslo šest: lidé hypnotizují křivku grafu, kupují balenou vodu a nevědí, co mohou jíst 

U jezera zvaného „šestka“ v Hustopečích nad Bečvou stojí hasičská improvizovaná základna. Vedou tudy koleje vlakové dráhy a o pár set metrů dál jsou na nich vidět jeřáby a bagry, tam už ale návštěvník nesmí. Nesmí vlastně ani sem, k základně hasičů – na začátku cesty, která k ní odbočuje ze silnice, zapovídají vstup značky a nápis. „Sem nesmíte, nikdo sem nesmí,“ překládá nám zákaz ještě pro jistotu velitel hasičů Leoš Janáček. Pak se ukáže, že pro novináře je tu přece jen jedno místo, odkud si smějí práce u jezera na dálku vyfotit: velitel nás na něj pustí a po pár obrázcích musíme zase pryč.

Je to tu moc blízko ohnisku benzenu, karcinogenní látce, která se u „šestky“ – jednoho ze soustavy jezer vzniklých po ukončení těžby štěrkopísku mezi Hustopečemi a Miloticemi nad Bečvou – poslední únorový pátek vylila z havarovaného nákladního vlaku. Okolnosti jsou známé: vlak tudy jel z nedaleké chemičky DEZA do ostravské chemičky BorsodChem, jedovatou látku vezl v sedmnácti vagonech, vykolejil, vznítil se, vagony se žárem tavily, přes tisíc tun benzenu uniklo do země a ovzduší. Nebezpečná látka zamořila jezero. Od té doby se tu už třetí měsíc snaží hasiči a sanační firma zajistit, aby ekologická katastrofa co nejméně zasáhla do přírody a života lidí.

 Raděj blízko školky

Obyvatelé Hustopečí už za tu dobu situaci přivykli, každý po svém. „My si kupujeme dál balené vody, pro jistotu, i když ve vodovodním řádu to podle měření není,“ říká žena, která si zrovna vyzvedává dítě z mateřské školy. Na zahradě školky stojí jedno z měřicích aut, hlídá výskyt benzenu v ovzduší, z dodávky trčí do vzduchu čidla a výsledky měření se každý den – stejně jako z dalších kontrolních aut, která tu jezdí po okolí – propisují na webové stránky obce. Na stránkách jsou pro klid občanů dvě křivky, ta druhá ukazuje výskyt benzenu v dosud nejkritičtějším místě Česka, v ostravském Přívozu. Ještě před dvanácti lety tam benzen dosahoval nadlimitních hodnot nebezpečných pro zdraví, způsobených provozovnami v okolí, které s benzenem pracují nebo ho produkují – z chemičky, koksovny, spalovny, kompostárny. Technologické úpravy ve firmách pomohly benzen dostat na povolenou mez, ale oblast je dál střežena měřidly. 

Ostrava má na webu radnice křivku zelenou, Hustopeče modrou, v grafu skáčou přes sebe, některé dny je výš modrá, další dny zelená. Při hovorech s občany se ukazuje, že srovnání s Ostravou-Přívozem byl dobrý nápad: říkají, že je uklidňuje, když vidí, že dlouhodobě hustopečská křivka nepřesahuje nejvyšší znečištění v Přívoze. „A tam nikoho neevakuují, ty hodnoty jim tedy neškodí tak, aby to stát řešil,“ říká maminka držící za ruku dcerku, „takže i u nás to je snad v pohodě.“ 

Největší zásah dostalo hustopečské ovzduší v den havárie a den po ní, dnes se drží podle údajů jed ve vzduchu v přijatelné normě. „Ale stejně nechodíme s dětmi na procházky, hrajeme si jen na zahradě. A když máme nějakou akci támhle na zámku například, oznámíme to na radnici, aby věděli, že jsme trochu dál,“ říká zástupkyně ředitele školky Jindřiška Pobořilová. Proč vlastně? Vždyť zámek je kousek odtud a zahrada školy má stejný vzduch jako náměstí. „Kdyby něco. Nevíme, co, ale pro jistotu, kdyby se ukázalo, že musíme rychle do budovy,“ říká paní Pobořilová, „držíme se s dětmi raději v její blízkosti.“