Vzpoura proti očkování

Třicetiletá pražská fotografka Eva měla loni na podzim těsně před porodem vcelku jasno. Věděla, že se svěří do péče porodnice u Apolináře, a věděla, že se chystá podobně jako tisíce českých matek porušit místní zvyky. Šlo o drobnost: povinné očkování proti tuberkulóze. Podle zákonem stanoveného povinného očkovacího kalendáře má dítě vakcínu proti této nemoci dostat mezi čtvrtým dnem a šestým týdnem života. Většina dětí se v praxi očkuje ještě před odchodem z nemocnice. Jenže Eva byla krátce před porodem na kontrole u plicní lékařky a ta jí doporučila, ať očkovací kalendář ignoruje. „Pro dítě je prý lepší, když vakcínu dostane později, někdy po půl roce. Starší děti ji prý lépe snášejí,“ vzpomíná matka sedmiměsíčního Antonína. Eva se s radou ztotožnila. Když ale zjistila, že ze šesti matek na pokoji odmítá vakcínu jako jediná, znejistěla. Prohlášení, které musela v nemocnici podepsat, ji jistoty zbavilo úplně. „Bylo tam něco v tom smyslu, že jsem srozuměna s tím, že své dítě ohrožuji na životě. To mě vyděsilo,“ vypráví. Syna očkovat nedala, ale pocit, že je to tak dobře, byl ten tam.

Jedna z jejích prvních otázek u dětské lékařky se proto týkala právě vakcíny proti tuberkulóze. Pediatrička zastávala názor, že kvůli přílivů cizinců z východu, kde je tato nemoc častější než u nás, je očkování v porodnici správné.

„Začala jsem zmatkovat a chtěla…