Vraťte, co jste ukradli
Evropská muzea a galerie se dodnes pyšní spoustou předmětů, které patří někomu jinému. Kurz se ale otáčí a spousta států i významných institucí pomalu přistupuje na to, že ukradené či za nejasných podmínek sesbírané cennosti by se měly dostat zpět k původním majitelům. Ať už jsou to oběti holocaustu, australští domorodci nebo obyvatelé někdejších kolonií.
V dřevěné kazetě leží dvaatřicet porcelánových šachových figurek, které v 19. století vyrobili v Míšni. Jejich někdejší majitel, pražský komerční rada Viktor von Kahler, jenž za první republiky shromáždil originální sbírku míšeňského porcelánu, je určitě se zalíbením převracel v prstech. Už přes šedesát let však patří pražskému Uměleckoprůmyslovému museu a od začátku prázdnin jsou součástí zdejší výstavy Návraty paměti. Jak a proč se zde figurky ocitly, o tom vypovídá podtitul expozice: Příběhy majetku obětí holocaustu.
Každá z vystavených sošek, rytin, hodin, obrazů, svícnů nebo kávových servisů skrývá tragický příběh. Většina z nich má totožný konec - nacistické vyhlazovací tábory. Cesta k nim začala obdržením poštovní obsílky s osobním číslem, vyzývající k nástupu do transportu. To samé číslo pak zaměstnanci speciálního oddělení pro správu zabaveného židovského majetku Treuhandstelle lepili na veškeré věci, které v opuštěných bytech a vilách zůstaly. Může se zdát, že ti, kdo vyhlazování zázrakem přežili, či jejich pozůstalí díky německé důkladnosti svůj majetek po válce lehce získali zpět. Tak jednoduché to ale zdaleka není. A nejde jen o oběti holocaustu.
V restitucích židovských předmětů panoval po válce chaos. V tehdejším Československu způsobil, že řada z nich po osvobození ležela v muzejních depozitářích tak dlouho, až je komunistický režim vyvlastnil. Cennější umístil po muzeích a galeriích, ty s menší hodnotou rozprodal. Prvním případem jsou právě šachové figurky z Kahlerovy kolekce. Bývalý majitel o ně zažádal (měl štěstí, v červnu 1939 uprchl do Francie, a poté do USA), ale neúspěšně. Národní správě majetkových podstat předložil osmistránkový seznam v Praze zanechaných uměleckých předmětů, nalezeny byly však pouze čtyři obrazy a tři rytiny. Šachové figurky s torzem míšeňské sbírky přitom odpočívaly v depozitáři UMPRUM, kam se dostaly v roce 1943. Proč je Kahler nedostal zpět?
Svoji roli hrála dobová protiněmecká atmosféra. Kahler, jenž z amerického exilu finančně podporoval zahraniční odboj, doplatil na to, že se tři roky před nástupem Hitlera k moci při sčítání lidu přihlásil k německé národnosti. Navíc získal americké občanství a restituce se týkaly pouze občanů ČSR. Jeho opakované žádosti tak byly v roce 1950 definitivně uloženy ad acta. Obecně restituce probíhaly až do roku 1952. Majitel nebo pozůstalý musel kromě zmíněného občanství splňovat ještě jednu podmínku: prokázat se válečnou bezúhonností. Pokud se pak v centrálních skladech vytvořených Němci ve Šternberském paláci a ve Strahovském klášteře našlo jeho vlastnictví, dostal je většinou zpět.
Celý článek čtěte v Respektu 29/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
