Smutný zachránce Ameriky

Zatímco Češi mají ve svém Masarykovi prezidenta osvoboditele, Američané mají v Lincolnovi prezidenta sjednotitele a především zachránce.V dobách, kdy jejich země balancuje na okraji útesu, se k němu obracejí víc než kdy dříve. Nelze se jim divit – Lincolnův podivuhodný příběh inspiruje i 150 let po jeho smrti.

Jaro se v březnu 1861 ve Washingtonu teprve pomalu probouzelo a v prezidentské pracovně ve druhém patře Bílého domu raději zatopili v krbu. Nad mahagonovým psacím stolem zavaleným novinami, knihami a mapami se hrbí vytáhlá, hubená postava a zamyšleně zírá z okna do tmy, v níž kdesi v dáli tuší řeku Potomac. Abraham Lincoln teprve před pár dny nastoupil do prezidentské role a už má před sebou těžší rozhodnutí než kterýkoli z jeho předchůdců. Rozhodnutí, které si většina moderních politiků neumí představit ani v nejhorších nočních můrách.

Na Lincolnově stole leží žádost majora Roberta Andersona, velitele pevnosti Sumter ležící 900 kilometrů na jih od Washingtonu, v níž prezidenta informuje, že jeho posádce vydrží zásoby už jen šest týdnů, a naléhavě žádá o nové dodávky. Co z celé záležitosti dělá prvotřídní drama, je fakt, že Sumter sedí na ostrůvku v charlestonském zálivu v Jižní Karolíně, která se několik měsíců předtím spolu s dalšími šesti jižanskými státy odtrhla od Unie a zformovala Konfederaci. Konfederační ozbrojené síly nyní na Andersona loajálního k Severu nahlížejí jako na zrádce. Pokud se Lincoln rozhodne do Sumteru vyslat zásoby a posily, reálně hrozí, že tím rozpoutá válku a že se mu vzdálí hlavní cíl, jejž si dal při vstupu do Bílého domu: zachovat zemi sjednocenou bez použití zbraní.

„Žádný jiný prezident nečelil tak brzy po nástupu do úřadu tak obrovské výzvě,“ shrnuje Lincolnovu situaci Ronald C. White, historik z Princetonské univerzity v obsáhlé biografii A. Lincoln. White suchým jazykem popisuje, jak nepředstavitelně obtížná musela Lincolnova situace být. Nic mu ji neulehčovalo – ani vnější okolnosti, ani jeho vlastní komplikovaná povaha.

Na podzim předchozího roku illinoiského právníka a kandidáta právě vzniklé Republikánské strany do prezidentského úřadu zvolilo jen něco málo přes 40 procent voličů, přestože volební účast byla vysoká. Lidi provokoval jeho původ i neobvyklý zjev. Na východním pobřeží ohrnovali nos nad jeho západním „balíkovským“ přízvukem a podivně vysokým hlasem. Pozornost a nekonečnou inspiraci pro karikaturisty představovala jeho bezmála dva metry vysoká postava, kterou ještě opticky protahoval tehdy módním vysokým kloboukem, kostnaté pavoučí údy neohrabaně se klátící kolem těla, tenký krk, na němž seděla disproporčně velká hlava. Bezmála každý, kdo se s Lincolnem kdy setkal, měl potřebu zanechat zprávu o jeho zvláštním vzhledu.