Komu patří byliny
Lidé na celém světě se jimi léčí už tisíce let, ale jen zlomku z nich skutečně rozumí. Po letech nadšení z chemických léků dnes záhadné byliny zažívají zlaté časy. Na internetu koupíte léčivé čaje z nitra Amazonie nebo himalájských svahů, farmakologické firmy vysílají do pralesů skauty, aby pátrali po léku na AIDS nebo rakovinu. A domorodci se začínají přít s farmaceutickými bossy o to, kdo má vlastně právo na rostlinném bohatství planety vydělávat.
Reklamní stratégové farmaceutických firem by se od Josepha Meyera měli co učit. Pokud by ovšem jejich klienti měli dost odvahy. Jen málokdo z kolegů tohoto dávného amerického obchodníka s léky totiž dokázal riskovat při propagaci výrobků tolik co on. Meyer se se svým vozem potuloval před více než sto lety po Novém světě a vždy, když na nové štaci rozbalil stánek, lákal zákazníky krátkým představením. Vytáhl z bedny jedovatého chřestýše, před zraky diváků se jím nechal uštknout a pak vypil lahvičku zázračného „hadího oleje“. Podle legend se nikdy neotrávil a lék šel skvěle na odbyt.
Meyerův příběh je pro lidské soužití s bylinami typický. Obchodník se recept na svou tinkturu naučil od prérijních Indiánů, kteří kořeny bělochům neznámé rostliny používali po staletí: na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní. Meyer udělal z kořene lihový odvar, proslavil jej, a v roce 1910 byla Icahpe - jak bylinu nazývali Lakotové - nejprodávanějším lékem v celých Spojených státech. S nástupem antibiotik o ní pacienti ztratili zájem. Nebýt Němců, kteří si bylinu oblíbili a provedli chemický a farmakologický výzkum, zřejmě by se na ni zapomnělo. Za změnou kurzu stojí německý lékař
Gerhard Madaus
, který odjel do Spojených států, kde nasbíral semena zázračné byliny a po návratu domů ji podrobil chemické analýze. Pak získal z květů, stonku a lístků účinnou látku, které nazval Echinacin, jež se v Německu a USA stále užívá. A dnes? Rostlina, celosvětově známá jako Echinacea purpurea (její české, ale nepříliš užívané jméno zní třapatka nachová) je nejužívanější bylinou v USA - s pomocí výtažků z jejího kořene, květu a nati se léčí 40% tamní populace a i v celosvětových prodejích patří mezi nejoblíbenější rostlinné léky. A zároveň patří do úzké skupinky bylin, jejichž složení a účinku se lidstvu podařilo aspoň poodhalit. Ostatní jsou mnohem tajemnější.
Sám sobě léčitelem
Chuť na byliny se západnímu světu začala vracet od 70. let (Česku s dvacetiletých zpožděním). Kromě vzmachu ekologického myšlení hrála svou roli deziluze z chemických léků, způsobená především medializací jejich rizik a vedlejších účinků jako jsou různé alergie nebo poškození jater a střevní stěny při jejich dlouhodobém užívání.
„Odhaduje se, že dnes se deset procent populace léčí pomocí bylin,“
říká
Valdemar Grešík
, bylinář, vystudovaný rostlinný farmakolog a majitel jedné z největších tuzemských bylinářských firem,
„fytoterapie je dnes běžná součást alternativní medicíny.“
Podle zjištění WHO se bylinami lidé na celém světě léčí až čtyřikrát častěji než pomocí tablet a pilulek (z výzkumů také vyplývá, že k přírodě než k chemickým lékům inklinují více ženy a starší lidé). Samozřejmě to neznamená, že by rostliny pomáhaly na všechno, ale třeba v léčbě zažívacích či dýchacích potíží, ledvin nebo pocuchaných nervů klasické medicíně zdatně konkurují.
Celý text najdete v Respektu 33/09
On-line rozhovor s Valdemarem Grešíkem v úterý 11.8. od 11:00 na respekt.cz/rozhovory.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
