Bydlet a cítit vítr

„Přesně jak říkali indiáni – nebýt viděn a přitom mít dokonalý přehled,“ vysvětluje s prstem namířeným vysoko do svahu Petr Knotek. Směr jeho ruky v orientaci nepomáhá, v zeleném houští nad vesnickou příjezdovou cestou opravdu není vidět vůbec nic. Až výstup po strmých, ošlapaných schodech objasní návštěvníkovi i druhou část indiánského pravidla. Pozemek se rozvírá a z kruhového prostranství vysekaného do skály je rozhled široko daleko. Uprostřed stojí jurta, plátěný stan s dřevěným žebrovím, v němž tradičně žijí mongolští a kazašští pastevci. „Mně domy vždycky připadaly nesmyslné,“ říká muž, kterému nikdo z přátel neřekne jinak než Pjér. „Jak říkal malíř a básník Chalil Džibrán – vaše domy jsou obrazem vašeho strachu. To jurta je něco jiného. Jurta je chrám.“ Bydlení v příbytcích, neodpovídajících zažitým představám o domě nebo bytě, se v západním civilizačním okruhu vždy nejlépe dařilo ve Spojených státech. Etnicky a sociálně různorodá společnost, přistěhovalectví i velké vzdálenosti vedly k tomu, že lidé bydleli, v čem se dalo, a mnozí vyhledávali mobilní obydlí. Ve většině Evropy netypická přístřeší dlouho zůstávalo doménou Romů, cirkusáků, námořníků a jiných kočovníků, na něž se většinová společnost dívala s despektem. Až uvolnění morálky v šedesátých letech zrodilo první generaci alternativců, pro kterou se karavany, stany nebo lodě staly přirozenou součástí životního stylu. „Učil jsem se stavět jurty v jižní Francii,“ říká jeden z mála zdejších výrobců mongolských stanů Alexandr Sprado,„tam existuje poměrně velká komunita takových novodobých nomádů, kteří se stěhují po Evropě za teplem a využívají k bydlení právě jurty.“

V Česku má fenomén z několika důvodů pochopitelné zpoždění. Komunismus čtyřicet let potíral jakoukoli odlišnost a jeho pád vyvolal především hlad po vyšším životním standardu. Mrazivé zimy část zájemců odrazují, bydlet jinak nutně obnáší jistou míru nepohodlí. „Česká společnost je hodně konzervativní, takže jediný skutečně masovější alternativní trend, který v poslední době pozoruji, je stěhování na chaty,“ říká architekt Osamu Okamura, vydavatel časopisu Era 21, který se zabývá moderním bydlením. Lidé z praxe, jako třeba výrobci obytných lodí nebo jurt, mají podobné zkušenosti – zdejších zájemců přibývá, ale jsou velmi opatrní, takže drtivá většina produkce jde zatím na vývoz do západní Evropy. Jedním dechem ale dodávají i jinou věc – tou hlavní překážkou na cestě k alternativnímu bydlení není počasí, ale společenské a myšlenkové stereotypy. A to se dřív nebo později změní.

On-line rozhovor s Petrem Knotkem (Pjér la Šé'zem) - 24.6. od 11:00 (dotazy můžete pokládat již nyní).

Celý článek čtěte v Respektu 26/09.