Přijímačky pro odstřelovače

„… a byly tam takový přísný paní učitelky a učitelé… a u tý matiky jsme si to měli vypočítat na papír a až pak jsme si to směli napsat do toho testu… byl tam kluk, kterej se přihlásil, že už to má spočítaný a jestli si to to teda už může přepsat… a ta učitelka mu řekla: no to, chlapče, už těžko stihneš… a jemu se spustila krev z nosu.“

Poněkud srdceryvná, leč reálná historka z přijímaček na jedno pražské víceleté gymnázium. Jak dopadl chlapeček, nevím, holčička, která to vyprávěla, se nedostala. Takže rodiče pravděpodobně, jako tisíce až desetitisíce dalších, řeší, co udělali špatně. Je jejich dítě hloupé? Líné? Zklamalo je? Něco zanedbala škola? Nebo oni málo tlačili, připravovali a drilovali? Rodičovské zděšení nad tím, že jejich dítě zůstane „s těmi hloupými na základce“, se obvykle nepodaří rozptýlit poznámkou, že zvláště ve velkých městech je mnohem častější se na víceletý gympl nedostat než dostat, takže to s těmi hloupými nebude tak horké.

V určité společenské vrstvě se stalo faktickou povinností poslat dítě na víceleté gymnázium, nebo se o to alespoň pokusit, protože jinak to vypadá, že nemáte vy ani ono dítě dostatek ambicí. Jde jistě o pečlivé rodiče a vzdělané, přemýšlení schopné lidi. Tento text je adresován především jim. Protože oni jsou ti, kteří by mohli ten absurdní systém příjímání na střední školy změnit. Pokud pochopí, v čem je problém a vytvoří společenský tlak.

Obsah vzdělávání (pěti či devítiletého) redukujeme na testy z češtiny a matiky. V testech ověřujeme z velké části věci, které nikdo z těch zkoušených nikdy potřebovat nebude (u maturity je to podobné). Proč tam tedy ty úlohy jsou? Dobře se bodují. Smyslem testu není ověřit, co děti opravdu umí, natož co je zajímá, nebo v čem jsou dobré, ale prostě je jen roztřídit, „aby se dobře přijímaly a rodiče nekafrali“. Školy teoreticky mají možnost doplnit státní test pohovorem, ale zvláště ty s obřím převisem zájmu to nedělají, protože by to nezvládly. Tenhle selekční a právně nenapadnutelný systém jim vlastně vyhovuje.

Jenže co vlastně přijímací zkoušky o žákovi či žákyni vypovídají? Kolega to velmi trefně nazval přijímačkami na střední školu pro odstřelovače. Pokud bychom takovou měli, je současný postup ideální. Ověří vůli k přípravě, trpělivost při zvládání obřího objemu neužitečných a nesrozumitelných informací, schopnost přemýšlet podle šablony a nevymýšlet „blbosti“, ochotu poslechnout bez odmlouvání i nesmyslné a morálně problematické příkazy (to se odstřelovači hodí). A především prakticky vyzkouší odolnost proti stresu zesílenou tím, že máte „na výstřel“ jen jednu šanci; a ta rozhodne o všem.

Ano, ten chlapeček z úvodní historky by asi odstřelovačem být nemohl. Poslušný byl dostatečně, ale na stres reaguje nepřiměřeně. Ale co to vypovídá o jeho zájmech a schopnosti studovat? Velké… NIC!

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin

P. S. Po každém takovém blogu následuje námitka, že kritizovat umí každý, ale jak by se to tedy mělo dělat správně. Proto v extrémní zkratce nabízím ke společenské debatě tento model: Oznámit – zhruba v horizontu deseti let – datum, kdy bude činnost víceletých gymnázií ukončena a jejich kapacita převedena na rozšíření čtyřletého studia. Škol se všeobecně vzdělávacím programem máme ve srovnání s Evropou naopak málo, u nás masivně převažují průmyslovky, o něž je ale malý zájem. Jednotné testy ponechat jako nepovinné jen pro školy, které je z nějakých důvodů potřebují. Na školy přijímat na základě portfolií, tedy souboru materiálů, které ukazují, co jsem během dosavadního studia i mimo něj zvládnul, co mě zajímá a v čem jsem dobrý. Existuje na to už i on-line aplikace, kam můžete nahrávat třeba fotky svých obrazů nebo záznamy klavírního vystoupení.