Proč by Franz neměl být prezident

Vladimíru Franzovi se podařila nebývalá věc. Stal se miláčkem sociálních sítí a studentů (soudě dle výsledků prezidentských voleb na středních školách). Jakoukoli kritiku na jeho adresu vnímají jako projev netolerantnosti či zpátečnictví. To ale není o předsudcích. Franz by neměl být hlavou státu z jiných důvodů.

Dejme pro tentokrát stranou všechny sporné otázky ohledně jeho aktivit na začátku devadesátých let. Věnujme se pouze souvislostem s úřadem prezidenta.

Ačkoli by to mohlo působit podivně, kdyby byl Franz se svým tetováním prezidentem, není v tom zásadnější problém. I Václav Klaus by mohl být rád, že jeho nástupcem je modrá, nikoli zelená osobnost.

Úskalí spočívá v tom, že být prezidentem, znamená být politikem. Je to vrcholná ústavní funkce, která sice nemá určovat směřování země, ale zároveň sehrává důležitou roli. Nejde jen o výběr lidí do ČNB či Ústavního soudu. Hlava státu pomáhá řešit řadu politických patů, má být instancí, která zasahuje ve chvíli, kdy si strany chtějí uloupnout více moci, než jim přísluší. Atd.

Na tento post se nehledá nejlepší spisovatel, botanik či skladatel. Hledá se osobnost, která už buďto zažila politickou odpovědnost, nebo se aspoň aktivně účastní zdejší politicko-společenské debaty.

U Dienstbiera, Dlouhého, Fischera, Fischerové, Roithové, Schwarzenberga, Sobotky i Zemana víme, jak obstáli či neobstáli v různých zkouškách. Víme to dokonce i o Bobošíkové a částečně i o Okamurovi. Můžeme tedy udělat celkem fundované rozhodnutí, jestli si naši důvěru zaslouží, či nikoli. Víme, proč jedny podporovat, proč se jiným bránit. Umíme rozlišit (tedy pokud chceme), kdy se mění v „krasoústé“ jenom proto, aby nás zmátli.

Když Franz vystupuje v debatách, zejména těch televizních, je vidět, že řadu položených otázek řeší poprvé v životě. U některých ani netuší, jak by je řešil, byť jsou výsostně spojené s funkcí hlavy státu. A to je chyba.

Třeba by byl Franz ten nejlepší prezident na světě. Nelze ale volit naslepo. Ten, koho čeští voliči vyberou, bude ovlivňovat zdejší politiku dalších pět let. To není krátká doba, abychom třeba po roce zjistili, že na to nemá.

Pokud chce být Franz politikem prezidentem, měl by delší dobu společnost přesvědčovat, že o ni má zájem i starost. Že se zajímá o její problémy a vyjadřuje se k nim. Nemusí vstupovat do stran. Kdyby kandidovali lidé, jako je Šimon Pánek, Tomáš Halík či Petr Hájek, nebyl by to problém, ačkoli nikdy předtím neprošli volbami. Známe je (i jejich názory) z jejich veřejného angažmá.

Je chyba, pokud si veřejnost myslí, že být aktivním politikem je přitěžující okolnost. Tou by mělo být, pokud je ten či onen špatným politikem. Dobrý „amatér“ bez zkušeností může napáchat více škody než průměrný straník (stačí si vzpomenout na senátora Václava Fischera či poslance Radka Johna). Snáze se stane obětí různých našeptávačů a manipulátorů. Nehledě na to, že si jen velmi těžko bude získávat respekt politiků.

xxxxx

Zde je nový komentář ke kandidatuře Vladimíra Franze a k prezidentské volbě jako takové, který zohledňuje debatu vedenou pod tímto článkem.