ČSSD neumí čelit Zemanovi

Šéf odborů Jaroslav Zavadil bude volit Miloše Zemana. Jiří Paroubek bude volit Miloše Zemana. Vladimír Remek z KSČM bude volit Miloše Zemana. A samozřejmě mnoho dalších, ale to nyní není podstatné. Sociální demokracii se tady jasně ukazuje síla, které bude stále častěji čelit – tedy konzervativní levici, která jí nikdy nebude skutečným partnerem.

Buď hodný

ČSSD je zřejmě poslední strana, která se domnívá, že v Česku na politické scéně funguje klasické ideové dělení. Jejich opakovaná teze, že Jiří Dienstbier je jediným levicovým kandidátem, je sice pravdivá, ale zároveň je zajímavá pouze pro politologické studie. Zřejmě nepochopila, že česká politika stále mnohdy funguje na jiné dělící linii. Kdysi byla v trefné zkratce popsána jako: hoši, co spolu mluví.

Co spojuje Zavadila, Zemana, Paroubka, Klause (i on podpořil Zemana) a další? Přes všechny rozdíly jsou si velmi podobní. Zastávají názor, že nejsou důležité programy a názory, ale jejich osobní zájmy. Jejich politika či argumentace vždy stála na silovém až arogantním způsobu komunikace a rozhodování. A zároveň nerozlišují lidi podle toho, jestli mají podobná ideová východiska, ale jestli mohou pomoci. Přesně to kdysi vystihl sám Václav Klaus, když vysvětloval, proč podpořil Vladimíra Železného ve chvíli, kdy ukradl televizi Nova Američanům. Prý se „chová loajálně“ k lidem, kteří se vůči němu „chovají hezky“.

Není náhodou, že komunisté odmítli říct, jestli podpoří Zemana nebo Dienstbiera. Podle interních průzkumů veřejného mínění, které si nechávají dělat jednotliví kandidáti, voliči KSČM drtivě podpoří Zemana. Komunisté si tak jen s ČSSD pohrávají, stejně jako to udělali při minulé prezidentské volbě. Až do poslední minuty Jiří Paroubek věřil, že mu komunisté pomohou. Neudělali to. A stejně tak se budou k ČSSD chovat v době, až za nimi přijde Bohuslav Sobotka, že by rád sestavil vládu s jejich podporou.

S velkou pozorností by nyní sociální demokraté měli sledovat, jak se k nim kdo chová, protože prezidentské volby jsou ještě banální vedle toho, co může přijít později. ČSSD si špiní kredit tím, že s komunisty spolupracuje v krajích, musí to složitě vysvětlovat a obhajovat, ale při prvním testu je komunisté nechávají stát stranou.

Nic není jisté

Síla a podpora Miloše Zemana spíše poroste. Řada lidí vidí, že je na předních místech průzkumů veřejného mínění a budou se chtít stejně jako Zavadil či Paroubek přidat k tomu, kdo má šanci zvítězit.

To je fakt, se kterým by ostatní kandidáti měli počítat. Blížíme se k momentu, kdy by si měli upřímně říct: Mám skutečně šanci vyhrát? A pokud ne, co moje kandidatura způsobí? Jinými slovy, komu dalšímu uberu hlasy?

Kandidáti jako je Dienstbier, Fischer, Fischerová, Franz, Roithová, Schwarzenberg jsou v mnoha ohledech programově zásadně odlišní. Nicméně u každého z nich lze říct, že svým způsobem jsou kandidáty občanské společnosti. A skoro by se dalo vsadit, že například Dienstbier ví, že i pro ČSSD a její voliče by byl lepší na Hradě Schwarzenberg než Zeman. A platí to samozřejmě i naopak.

I kdyby každý z výše uvedených kandidátů získal v prvním kole jen pět procent, dělá to dohromady 30 %. Zároveň ale platí, že se tam nemusí dostat ani jeden z nich, ať dnes průzkumy říkají cokoli. Stále více lidí mění názor na poslední chvíli, téměř až u volební urny.

P.S. Autor těchto řádek neprošel školou romantismu a ani nespadl na hlavu, takže neočekává, že Dienstbier podpoří před prvním kolem Schwarzenberga či Roithovou. Nebo naopak. Jde čistě o popis konsekvencí toho, pokud se dosavadní strategie kandidátů nezmění.