Moje svoboda slova

Pro jistotu jsem se zeptal několika znalců a mám v zásadě pravdu. Pokud Klaus svůj požadavek prosadí, a vypadá to, že ano, budu se muset – pokud jde o ochranu mých lidských práv – spoléhat jen na ochranu podle tuzemského práva vykládaného tuzemskými soudy. V tom případě jsem uvržen do sféry myšlení a verdiktů i takových právníků, které produkuje plzeňská právnická fakulta nebo dokonce do spárů lidí z justiční mafie. Mám sice naději, že mou případnou stížnost na krácení mých práv dostane do rukou nějaký osvícený soudce, a mám taky naději, že nakonec bude o mně rozhodovat respektovaný Ústavní soud. Ale v prvním případě je šance na soudného soudce takových deset procent, ve druhém případě budu čekat na spravedlnost roky, protože se na Ústavní soud můžu obrátit, až vyčerpám ostatní soudní možnosti.

Netvrdím, že evropské soudy jsou zásadně spravedlivé a nestranné, ale na základě rozsudků, které mám k dispozici, jsem do nich vždy vkládal jistou naději. Zejména v oblasti, kterou jako novinář k práci potřebuji nejvíc, ochranu práva na svobodné šíření informací, tedy ochranu svobody slova. Po desítkách žalob, které na mě – přesněji řečeno mého vydavatele, jinak to nejde – byly podány za mé články v poslední dekádě, a zkušenostech s řadou rozsudků, které v těch věcech byly vyneseny, jsem si jist, že „evropskou“ ochranu potřebuji.

Tak přemýšlím, proč jsem na českého prezidenta nepodal v tomto ohledu nějakou stížnost. Ten chlapík, pod záminkou ochrany českého národa před prolomením Benešových dekretů, omezuje mé právo na spravedlnost. Mám ho žalovat? Hloupost, prezident je téměř nestíhatelný. Mám požádat senátory, kteří mohou jeho aktivity posuzovat a navrhovat řešení? Nejsem si jist, že chci, aby mé znepokojení řešili politici, ne že bych je úplně podceňoval, ale mé téměř dvacet let dlouhé zkušenosti novináře mi říkají: neobracej se na ně.

Taky si říkám, že nechci být jako Klaus. Kdybych si na jeho chování stěžoval, byla by to do jisté míry obdoba jeho stížnosti na přílohu Lisabonské smlouvy. Pan prezident ví, že šance na prolomení dekretů je čistě teoretická. Asi jako šance, že se v budoucích deseti letech srazí země s nějakým obřím meteoritem. Mně zase nabízí Evropa pro můj problém jiné řešení. Součástí ústav mnoha evropských zemí včetně té české je Evropská úmluva o lidských právech, více než padesát let starý dokument, který mě z pohledu mých práv ochrání téměř tak dobře jako listina, kterou Klaus odmítá. Téměř tak dobře – dokument totiž vznikl dávno, takže některá práva nepostihuje. Tak si říkám, že nebudu jako Klaus a žádnou stížnost nepodám.

Jenže experti mě upozorňují, že nejsem jako Klaus. Ten svým váháním s podpisem smlouvy porušuje českou ústavu. Já svým přáním být ochráněn evropskými soudci žádnou ústavu neporušuji. Tak fakt nevím. Že bych to zkusil udělat?