Se Zemanem je zábava, má humor a dokáže to odpůrcům natřít. To vzbuzuje u velké části tuzemské populace naději, že se pobaví. Ale ta zábava může být ve svém důsledku hodně drahá.
Ani já, ani pan Patizon nechceme rozebírat rizika spojená s prezidentstvím Miloše Zemana a jeho týmem, který časem jistě ještě posílí. Stačí zmínit jedno: Miloš Zeman a jeho očekávané souboje strhnou na sebe takovou pozornost médií i veřejnosti, že nebude čas řešit to, co je v demokracii nejdůležitější a přitom je to z pohledu endorfinových a adrenalinových vyznavačů poměrně velká nuda.
Jde o to, aby státní a regionální úřady či justice fungovaly tak, jak mají, a aby jejich aktivity plnily účel, k němuž byly v blízké či daleké historii stvořeny. Tedy aby se staraly o spravedlnost, svobodu a blaho občanů, kteří si je v úřadech platí. To samozřejmě sám o sobě nezařídí ani osvícený prezident lidumil, natož muž, jehož hlavní devízou je umění na sebe strhnout pozornost.
Málokdo bude polemizovat s názorem pana Patizona, že institucí, která se v posledních patnácti letech zasloužila o demokracii nejvíce, je Ústavní soud. Jeho verdikty skutečně bránily občany, právo i spravedlnost. Soudci to dokázali přes poměrně velký tlak politiků i přes pokusy současného prezidenta vnutit soudu právníky, kteří by reprezentovali moc, a nikoli ochranu slabých. Fajn, a teď místo toho, abychom – jak je ve správné demokracii normální (a samozřejmě nudné) – debatovali o tom, jak jsou verdikty Ústavního soudu dodržovány, zda jsou jeho výnosy skutečně tak brilantní, jak tvrdí pan Patizon, se budeme třást a bát, koho ten zábavný muž z Hradu do vyprazdňujícího se soudu navrhne a kdo mu bude schválen.
Nejvyšší kontrolní úřad. Mnoho lidí ani neví, že ten úřad existuje a že jeho kontroly ve státních institucích jsou informační bombou pro lidi, kteří hledají důkazy o špatnostech současné politiky. V normální demokracii bychom asi nudně debatovali, zda jeho pravomoci rozšířit, nebo zúžit, nebo jestli nálezy kontrolorů mají vyznění účetní zprávy, nebo brilantního rozboru stavu státní správy. Nikoli, to je opravdu nuda, a tak se rok bavíme tím, proč není stále jmenován šéf úřadu a co tím politici sledují. Dokonce nás to baví, jak říká pan Patizon.
Policie a státní zastupitelství. Místo odborných a nudných debat o tom, proč kriminalita vzrůstá anebo klesá, o rizicích, která nám hrozí a jak se jim umíme bránit, místo pojmenování kořenů zločinu řešíme, zda byl mužem spravedlnosti Petr Lessy a jestli s ním politici zametli, nebo jestli skutečně hanebně zneužil svou pravomoc a co to znamená. Tak trochu zlomyslně čekáme na to, co nová pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová předvede, místo toho, abychom se snažili pochopit, jak a proč státní zástupci selhávají nebo naopak začínají dělat to, co dělat mají.
A úplně nejlepší je, když všechny ty zábavné a vzrušující dohady, spekulace a souboje mají nádech nějaké konspirace. Co znamená, že se Zeman sešel dříve se Škromachem než se Sobotkou? Co to bude znamenat pro sociální demokracii? Není Sobotka už teď mrtvý muž? A konspiraci, která nás skutečně ohrožuje, naprosto přehlížíme. Co nás zajímá nějaký Kreml a fakt, že ti bohatí, na něž si stěžujeme, jsou často s Kremlem nějak svázáni – ať současností nebo minulostí.
Demokracie je nuda, proto se ve skandinávských zemích rodí tak skvělí spisovatelé detektivních příběhů. A proto se i v Česku tak dobře prodávají.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].