Poražený zloděj čas

RESPEKT 43/2010

Po přečtení recenze pana Turka jsem se nacházel v ambivalentním stavu. Samozřejmě jsem byl rád, že se paní Hegerová konečně odhodlala k dalšímu CD. Na straně druhé jsem byl smutný, že mi umělecký zážitek zkazí nechutný, odfláknutý obal.

Po zkušenostech se sháněním básní Karla Kryla, kdy mi v Bontonu na Václaváku s pokrčením ramen sdělili, že „soráč – vyprodáno“, jsem pověřil kamarádku, co má kamarádku, co zná někoho, kdo prodává v Bontonu, ať mi to obstará. Během čekání na CD jsem meditoval, prováděl dechová cvičení a všeobecně se psychicky připravoval na „hnusnej“ obal.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem CD dostal. Jak si pan Turek představuje, že by booklet téměř osmdesátileté zpěvačky měl vypadat? Pastelové barvy a tancující medvídci? Nebo artovou fotku sukovitého stromu (nejlépe černobílou)? Sám název přece napovídá, že ač zpěvačce táhne osmdesátka, stále má srdce a v něm se něco děje. Jak to pan Turek chce asi zobrazit?

Navíc je knížečka prakticky vyvedená přiměřeně velkým písmem a hlavně je každá píseň na samostatné straně, a ne skládačka připomínající puzzle, kterou znám z pár jiných CD.

Jediné, co se dá rozumně vytknout, je skutečnost, že knížečka je spojená s obalem, a tudíž například do vinárny odnositelná pouze s celým futrálem.

Nic proti panu Turkovi ani jeho recenzím. Tentokrát však měl víckrát měřit.

Pavel Raška