Moje pubertální děti říkají, když nejdu do ordinace a úřaduji z domu, že mám day off. Komunikuji s pojišťovnami, posílám opravné dávky, výplaty, aktualizuji web…Věnuji se administrativě, kterou holt práce PLDD přináší. V ordinaci mám spolehlivého kolegu, vím, že o pacienty je dobře postaráno.
Dnes jedu na dvanáctou hodinu na malý operační výkon, naštěstí v lokální anestezii. Dopoledne vyřídím e-maily, říkám si, a pak mě tam manžel odveze.
Sotva dopíšu zprávu kolegům z psychosomatického pracoviště o plánovaném výzkumu, zvoní telefon. Volá mi paní primářka z dětského oddělení. Má pro mě nemilou zprávu. Není možné, abych po dobu rekonstrukce své ordinace (za měsíc) ošetřovala pacienty na jejich pracovišti. V hlavě se mi ihned rojí nové scénáře možného zajištění péče. Domácí návštěvy nemocných, ochotný kolega…? Chci, aby bylo o nemocné děti z obvodu dobře postaráno, aby se jich přerušení provozu dotklo co nejméně. Nová ordinace bude krásná, s prostory pro fyzioterapeuta a psychologa. Malé centrum komplexní péče. Už aby to bylo. A abychom to s mužem-stavitelem a realizovatelem ve zdraví přežili…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Američané dětem na ulici rozdávali stodolarovky, pohoršuje se grónská diplomatka
