Svět bez pravdy podle Andreje Babiše

Pakliže chcete fakticky zkontrolovat projevy Andreje Babiše, musíte si je po živém výstupu ještě přečíst. Mnohdy je totiž těžké dohledat, co vlastně svými výroky myslel. Když si je ale pak čtete, pochopíte, že vlastně vůbec nejde o věcný obsah. V přesném rytmu opakuje základní sdělení, mezi která vkládá mnohdy sice nesouvislé, ale o to negativnější příměry. Jde mu o vytvoření pocitu, emoce. Posluchač, který je naladěný v podobném duchu, si tak odnáší pocit hněvu na celý svět a opakované sdělení se mu usadí v mysli jako terč onoho hněvu.

Minulý týden ve sněmovně v projevu, kde Babiš řešil i zvyšování koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas, mluvil neustále o okrádání občanů. V pravidelném rozestupu mezi to vkládal sdělení o spiknutí vlády a veřejnoprávních médií: „Korumpují Českou televizi a Český rozhlas, aby zkrátka jim vyhrály ty volby“, „Jsem přesvědčen, že je to korupce. Vládní koalice chce dát peníze televizi, rozhlasu, a ony za to udělají všechno pro to, aby jim vyhrály volby“, „Včera mi dvě soukromá rádia řekla, že měli debatu a někdo z vedení rozhlasu jim řekl – co se snažíš, vždyť my to máme domluveno. Oni nám dají prachy a my je pomůžeme zvolit.“ 

Veřejnoprávním médiím se poplatky nezvyšovaly už patnáct let, logicky je tedy změna namístě. Soukromé médium jako Respekt by si mělo přát slabší konkurenci, ale jde o princip. Není v tom žádné politikum, pokud si ho nevymyslíte. A to udělal Babiš. Jeho strategie se v podstatě roky nemění. Neustále opakuje, že je tu spiknutí veřejnoprávních i privátních médií a současných vládních stran. Chce vypadat jako oběť, ale hlavně svým voličům vtlouká do hlavy, že médiím nemají věřit. Tím si vytváří kontinuální alibi. Překvapivě to funguje. Nyní argumentaci posouvá do roviny, že veřejnoprávní média se vlastně podílejí na okrádání občanů.

V projevu zmínil svou vlastní ideu veřejnoprávnosti. Chce, aby rozhlas a televize „poskytovaly platformu pro široké spektrum názorů a podporovaly otevřenou debatu“. Odmítá, aby třeba vyvracely dezinformace. „Opravdu mají Česká televize nebo Český rozhlas určovat, co je pravda a co ne?“

Veřejnoprávní média ale nemají být jen poskytovatelem prostoru. Dokonce by to bylo v rozporu se zákonem, který jim přikazuje nabízet ověřené a všestranné informace. A ano, k tomu patří i to, že když zjistí a prokážou nějakou lež, tak to zveřejní. Je to zkrátka jejich povinnost. Pouhé nastavování mikrofonu a rozdělování prostoru je popřením veřejnoprávnosti. Mimochodem, Český rozhlas třeba upozornil veřejnost, že podvodníci zneužívali v deep fake videích tvář Andreje Babiše, a varoval, aby se lidé nenechali zmást. To by měl šéf ANO ocenit, nebo měli novináři dát stejný prostor podvodníkům a pak Babišovi, aby si lidé vybrali?

Babiš ale žije v jiném světě a do něj ověřovači informací nepatří. Když například ve sněmovně mluvil o výbušné zprávě od soukromých rádií o spiknutí rozhlasu a vlády, mimo jiné prohlásil: „Nemám na to důkaz.“ A tady jsme u jádra problému. Šéf ANO potřebuje lhát, děje se to opakovaně, a nepotřebuje, aby lži někdo vyvracel. 

Žádné médium nemá určovat, co je pravda. Ale každý by měl hledat pravdu. Platí to i pro politiky.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje 

Erik Tabery

šéfredaktor