Zelená pro hnědou: Jak z fekálií či zbytků jídla vyrobit kompost, elektřinu i plyn

Po otevření víka se z jímky valí omračující zápach. Pod nohama proudí nevábná tmavá hmota, řídká „polévka“ s chuchvalci připomínajícími koňský trus. Jde o míchanici, kterou může tvořit skoro 30 druhů biologických odpadů od posekané trávy a listí, obsahu septiků, odpadů z kuchyní až po zbytky ze zemědělské produkce včetně „kejdy“, které se sem svážejí ze širokého okolí. „Denně je to asi padesát tun,“ přibližuje Milan Kazda, starosta středočeské obce Kněžice, fungování místní bioplynové stanice.

Řekne-li se v Česku bioodpad, mnohým se vybaví právě Kněžice – ekologicky vzorná obec nedaleko Městce Králové. Od roku 2006, kdy spustily bioplynku a také kotelnu spalující štěpku a slámu, se Kněžicím díky výrobě energií z bioodpadu daří ušetřit zhruba 12 tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně. A jsou tu i hmatatelnější benefity: žijete-li v Kněžicích, nepotřebujete plynový kotel, uhlí ani tepelné čerpadlo. Teplo z bioodpadu se totiž rozvádí po vsi a slouží k vytápění i ohřevu teplé vody, za něž díky tomu utratíte jen zhruba polovinu toho, co by vás stál plyn. A tak i když je bioplynka občas v obci mírně cítit, místní obyvatelé jsou podle starosty Kazdy spokojeni.

Bioodpad, který může sloužit jako zdroj obnovitelné energie a také v podobě kompostu coby hnojivo, v Česku tvoří 40–60 procent komunálního odpadu. V jeho třídění jsme mírně nad evropským průměrem – podle statistik se ho daří vytřídit zhruba polovinu celkového množství.