Nejočekávanější comeback dekády: Oasis se vrátí na koncertní pódia

„Dokážeš si představit, že máš nejspíš tu nejvíc cool kapelu na světě a nehraješ s ní, protože trucuješ kvůli tomu, že ses pohádal s bráchou?“ ptal se řečnicky zpěvák kapely The 1975 Matty Healy v loňském rozhovoru, který se stal virálním právě proto, že připomněl, jak moc si publikum přeje návrat Oasis, o níž byla řeč. „Je v pořádku, když se dva padesátníci oblékají, jako by jim bylo dvacet, ale ne když se chovají, jako by jim bylo dvacet... Přestaňte trucovat. Dejte se dohromady. Buďte dospělí. Zahrajte na Glastonbury,“ pokračoval Healy vášnivě a shrnul tím v podstatě touhy celé Velké Británie. 

Výňatek z rozhovoru v poslední srpnový týden znovu obletěl sociální sítě, protože ono přání se všem splnilo. Skoro na den přesně patnáct let od rozpadu – a zároveň třicet let od vydání debutu Definitely Maybe – oznámili bratři Liam a Noel Gallagherové společný návrat na koncertní pódia v průběhu léta 2025. Glastonbury sice na programu nemají, ale v plánu je pět zastávek po Británii a Irsku a jednou z nich jsou hned čtyři termíny v londýnské Wembley. 

„Zbraně utichly. Hvězdy jsou v příznivém postavení. Velké čekání skončilo,“ oznámila kapela, jejíž hudba se v polovině devadesátých let stala doslova všudypřítomnou a co do komerčního úspěchu měla srovnání jen s The Beatles. Oasis v té době nebyli jen jednou z mnoha britpopových kapel, prostoupili společností a spoluutvářeli tehdejší sebevědomou náladu oživlé a optimistické Británie, která byla cítit jak v kultuře, tak v politice. Až do dnešních dnů mají skladby Oasis sjednocující potenciál a v mžiku rozezpívají davy při nejrůznějších příležitostech od svatebních večírků přes karaoke noci po fotbalové stadiony. 

Oba bratry předcházela pověst arogantních nafoukanců. Slovní i fyzické konflikty mezi nimi byly na denním pořádku. Liam dával kapele tvář, Noel repertoár – a každý se viděl jako ten důležitější. Samy písně Oasis však v sobě mají velkou porci naděje a uvolnění: „Oasis nikdy nebyli o vztekání se, nadávání a prskání někde na ulici,“ vysvětloval kytarista Noel Gallagher v rozhovoru pro The Guardian v roce 2019. „Byli jsme vstřícní. Inkluzivní. Proto na naše koncerty chodilo tolik lidí. Kdybych se zítra vzbudil a řekl, pojďme do toho, svět by se zase změnil.“ A přesně to se právě teď děje.

Fotr ze mě vymlátil talent 

„Oasis byli totálně jako k*revský ferrari,“ podal Liam nejvýstižnější charakteristiku kapely hned v úvodu výborného filmového dokumentu Oasis: Supersonic z roku 2016. „Skvělý na pohled, skvělý na vyjížďku a občas se to vymklo kontrole, když člověk šlápnul moc na plyn.“ Hlas Noela ho vzápětí doplňuje, ale drží se více při zemi. „Byli jsme jen kluci z paneláku. Dva bráchové... Vztah mezi mnou a Liamem byl tou nejsilnější stránkou Oasis, ale bylo to také to, co kapelu nakonec poslalo do prachu.“ 

Startovní zrychlení Oasis bylo skutečně závodní. Dohromady se dali v roce 1991, smlouvu s vydavatelstvím Creation podepsali v roce 1993 a během následujících tří let nejenže vydali dvě z komerčně nejúspěšnějších britských alb, ale ještě uspořádali v Knebworthu ve své době vůbec největší sólové koncerty, na něž dva večery po sobě dorazilo po 125 tisících diváků. Během pár let se Oasis stali největší britskou kulturní institucí. 

Bratři Gallagherové už od začátku mířili vysoko, ale ještě na počátku devadesátých let hvězdné kariéře nic moc nenasvědčovalo. Na běh budoucích věcí měla vliv dvě důležitá rozhodnutí mladšího bratra Liama. Nejprve kapelu, do níž nastoupil jako zpěvák, přejmenoval z Rain na Oasis. Následně do ní přizval o pět let staršího bratra, který měl zkušenosti s koncertním provozem – působil jako bedňák kytarově-taneční formace Inspiral Carpets. Myslel si na něj nejprve jako na manažera, ale nakonec Noel nastoupil jako kytarista a záhy začal nosit písničky, které oproti předchozímu repertoáru kapely znamenaly úplně jinou ligu.