Dcera chce tank. Já chci, aby nezapomněla na tatínkův hlas
V Bělorusku se začali ztrácet věznění disidenti, jejich blízcí je ale neopouštějí
Polozapomenutý režim diktátora Aljaksandra Lukašenky se znovu dostává na přední stránky světových novin a může za to záhada. V Bělorusku se ztrácejí lidé, kteří jsou na špičce státního dozoru a péče. A místo jejich pobytu přitom není jediným tajemstvím, které je obestírá.
Dostala jsem zvláštní zprávu
Běloruská exilová prezidentka Svjatlana Cichanouskaja naposledy viděla svého muže, známého běloruského disidenta a blogera Sjarheje, loni 8. července. V ten den státní televize odvysílala ve zprávách půlminutové video sledující jediný cíl – vyvrátit pět dní starý post Cichanouské z jejího twitterového účtu: „Dnes jsem dostala zvláštní a děsivou zprávu. Neznámá osoba mi napsala, že můj manžel zemřel v běloruském vězení v Žodzině.“
„Tady je důkaz, že to tak není,“ oznámil televizní moderátor a pustil němý videozáznam. Je na něm vidět nepříliš jasná silueta muže s jakýmsi balíčkem v ruce, kterého přivádí bachař do cely se čtyřmi lůžky. Matrace je jen na jednom z nich, vězeň se k ní staví zády a pohyby zepředu dozadu a do stran si procvičuje hlavu. Pak si sedá ke stolku s miskou nerozpoznatelného jídla, zatímco kamera několikrát zaostřuje na číslovku 5. 7. 2023, vytučněné datum natočení klipu v pravém rohu záběru. Tím sekvence končí.
„První, co mě napadlo, když jsem to viděla, bylo, jestli je to opravdu Sjarhej. Totálně mě zaskočilo, jak vypadá, jak je pohublý, jak má jiný výraz ve tváři. Snažila jsem se z ní vyčíst každý detail, soustředila jsem se na to, jak jde, jak drží tělo, jestli jsou to pohyby, které s ním mám spojené. Přehrávala jsem si to snad tisíckrát, den za dnem. Mohl to být on, ale s jistotou to nedokážu říct,“ říká teď Cichanouskaja ve své exilové kanceláři na okraji litevského Vilniusu.
Na stole před ní leží pracovní desky s nalepenou fotografií manžela, ta se ale záběrům z videa ani náznakem nepodobá. Byla pořízena ještě před jeho uvězněním, Sjarhej Cichanouski se na ní široce usmívá, na první pohled je to statný zdravý muž se spoustou energie. „Netuším, co s ním doopravdy je. Kdyby na videu byl skutečně on, záběry mohly být natočeny kdykoli předtím, datum tam mohli vložit jakékoli,“ říká Cichanouskaja.
Po Sjarheji Cichanouském se každopádně před tři čtvrtě rokem slehla zem. Poslední ověřitelná stopa po něm je z 8. března 2023, kdy ho v jeho cele ve věznici Žodzina padesát kilometrů na východ od hlavního města Minsku krátce navštívila jeho advokátka. Běloruské zákony neumožňují u politických vězňů říkat advokátům ze schůzek s nimi nic konkrétního, v opačném případě jim hrozí uvěznění. „Takže mi advokátka řekla jen to, že se setkali a že pozdravuje děti. Druhý den ji na několik hodin zadrželi a následně jí bez zdůvodnění vzali licenci,“ říká Cichanouskaja.
S tankem za otcem
Šlo v pořadí o čtvrtou advokátku, které se to při zastupování zájmu Sjarheje stalo. Manželka mu sice přes známé v Minsku obratem sehnala další, tu už ale za ním nepustili. Justiční stráž to vysvětlila tak, že Cichanouski o návštěvy právního zástupce nemá zájem, protože si o žádnou nepožádal. Pravidla v Bělorusku jsou taková, že bez předem vyhotoveného písemného souhlasu vězně za ním nikdo zvenku nemůže. Stačí, když úřady začnou v případě kohokoli za mřížemi tvrdit, že to tak je. „Není, jak zkontrolovat, zda je to skutečně pravda,“ říká Cichanouskaja.
Její muž přitom není jediný, po kom se v Bělorusku najednou slehla zem. Zhruba v tu samou dobu jako Sjarhej Cichanouski „přestali mít zájem“ kohokoli vidět i další známí vězni, jako je politička Maryja Kalesnikava, Lukašenkův někdejší prezidentský vyzyvatel Viktar Babaryka (mluví se o jeho špatném zdravotním stavu jako o důvodu jeho ukrývání), nositel Nobelovy ceny za mír Ales Bjaljacki nebo bloger Ihar Losik se svojí ženou Darjou. „Můj poslední videohovor s Maryjí proběhl 22. července, poslední dopis od ní přišel 22. února. Přestali za ní pouštět otce i advokáty, dokola opakují, že s námi zřejmě už nechce mluvit,“ říká Maryjina sestra Taccjana Chomič.
Před úplnou stopkou návštěv měl nejpřísnější režim co do kontaktů s vnějším světem Sjarhej Cichanouski. Lukašenka ho od května 2020, kdy proti němu oznámil prezidentskou kandidaturu, považoval za hlavního vyzyvatele, a tudíž i nepřítele. U veřejnosti populární bloger tepající jeho autoritářství a korupci měl totiž šanci ho porazit, aby se to nestalo, režimem řízená volební komise odmítla zaregistrovat jeho prezidentskou přihlášku. Na jeho místo tehdy ne úplně ráda nastoupila Cichanouskaja.
Původně vůbec neplánovala kandidovat, když ale Lukašenka nechal následně Sjarheje zatknout, převzala Svjatlana štafetu a přihlásila se do souboje sama. Lukašenku zřejmě ani nenapadlo, že by na rozdíl od svého muže neznámá a veřejně nepříliš angažovaná žena mohla zaujmout davy lidí, získat masivní veřejnou podporu a sehrát tak nečekanou historickou roli, to se však stalo.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu