Sledovali ji, zastrašovali a teď jí vyhrožují 

Po minulém týdnu si pražská zastupitelka Kristýna Drápalová může připsat jedno nezpochybnitelné vítězství. Muž, který ji loni pronásledoval s jasným cílem nahnat jí strach, uznal svou vinu a zaplatil jí odškodnění. Jeho klienti, kteří političce svou „sledovačkou“ obrátili načas život naruby, ale zůstávají neznámí. Kdo jsou, není přitom ta největší záhada, která v této znepokojující politicko-kriminální kauze čeká na rozuzlení.

Vystrašte ji

Loni 7. prosince odcházela Kristýna Drápalová z oblíbeného předvánočního večírku Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy dříve než předešlé roky. Něco na ni lezlo a rozhodla se místo mejdanu s přáteli sama v posteli vykurýrovat. Nepodařilo se: krátce před usnutím ji ve tři čtvrtě na dvě probudilo intenzivní zvonění. V domovním bzučáku se nikdo neozýval. Po pauze se drnčení znovu opakovalo. Politička byla doma sama – a dostala strach.

„Ten den dopoledne mě kamarád, se kterým jsem byla v kavárně Head Shot Coffee ve Františkánské zahradě, upozornil, že nás někdo sleduje a nejspíš i nahrává. Seděl blízko nás, zíral na mě, moc se neskrýval. Když jsme vyšli ven, šel taky. Moc jsem to neřešila, on totiž pak zmizel. V návalu jiných věcí jsem na to přes den trochu zapomněla, ale v tom nočním bytě se mi to najednou všechno pospojovalo. Došlo mi, že to může být ten samý člověk a začala jsem se bát,“ říká Drápalová.

Zkusila se dovolat několika svým nejbližším lidem, ale všichni spali. Drápalová nakonec vytočila policii, která byla do deseti minut pod jejími okny. Mladá žena byla natolik vyděšená, že jí chvíli trvalo, než si dodala kuráž a potemnělým domem sešla z druhého patra dolů otevřít. „Bála jsem se, že je ten muž třeba ještě v domě, nevěděla jsem, o co mu jde a co se může stát,“ říká. Policisté prošli činžák od sklepa po půdu, nikoho však nenašli. To Drápalovou trochu uklidnilo, vrátila se do postele a nad ránem konečně usnula.

Když se probudila, ozvala se jí policie znova a požádala ji, aby na služebnu přinesla záznamy ze tří kamer, které jsou připevněné na domě, v němž bydlí. Stalo se, ale ne všichni policisté brali to, co se jí v noci přihodilo, vážně. „Říkala jsem, že mě někdo zastrašoval kvůli politice, ale nezdálo se mi, že by tomu strážník na stanici věřil. Nadhazoval, že si se mnou možná vyřizuje účty ,nějakej bejvalej‘, to jsem odmítla jako nesmysl,“ popisuje jednání na policii. Záznamy policisté každopádně převzali a začali se případem zabývat. Krátce nato se politička od jedné z kamarádek dozvěděla další nepříjemnou skutečnost.

Po odchodu z večírku ji tam hledal muž nápadně podobný tomu, kterého Drápalová večer ukazovala přátelům v mobilu. Vyfotil ho její pozorný společník v kavárně a ona se s tím později svěřila nejbližším na party se slovy, že ji ten den potkala „trochu divná věc“. „Jeden společný známý, který tu fotku taky viděl, šel toho muže konfrontovat. On před ním ale utekl,“ popisuje Drápalová, která i tohle následně oznámila policii.

Další dny prožila politička v nejistotě. „Nechtěla jsem být doma v noci sama, vždycky u mě někdo byl. Anebo jsem u někoho přespala já. Když jsem se zdržela ve městě později do večera, taky jsem vždy někoho požádala o doprovod. A začala jsem u sebe radši nosit paralyzér,“ říká Drápalová. „Nevěděla jsem, proč to kdo dělá, co tím sleduje, jestli to bude pokračovat a stupňovat se. Předpokládala jsem, a stále si to myslím, že mi někdo poslouchal telefon nebo minimálně četl zprávy. Vyvozuji to z toho, že ten muž věděl, kam za mnou jít.“

Nevhodná agenda

Česko v minulosti zažilo vícero případů, kdy tu politiky na objednávku někdo sledoval. Například bývalý ministr dopravy Vít Bárta čelil v roce 2006 podezření, že jeho bezpečnostní agentura ABL nechala sledovat politické konkurenty z ODS, aby na ně našla nějakou „předvolební špínu“. V roce 2008 zase uniklo do médií video, skrytě zachycující tajnou schůzku, na níž se v pražském hotelu Savoy lobbista Miroslav Šlouf a pravá ruka tehdejšího prezidenta Václava Klause Jiří Weigl domlouvali, jak zajistit podporu levicových politiků pravicovému Klausovi v prezidentské volbě.

To, co zažila Kristýna Drápalová a na co jako první upozornily Seznam Zprávy, bylo něco úplně jiného. Nešlo o tajné natáčení, focení nebo hledání informací, které by ji měly zdiskreditovat. Muž, který „po ní šel“, to dělal otevřeně, tak, aby si toho všimla. „Pochopila jsem to jako vzkaz, abych přestala s některými věcmi, které jsem jako politička dělala a které někoho začaly hrozně štvát,“ říká Drápalová.

Vystudovaná kunsthistorička a v reálném životě expertka na veřejný prostor se realizuje v lokální politice v barvách hnutí Praha sobě. Nedělá vlastně nic radikálního, ale v poměrech pražské politiky, která si v lecčems dodnes zachovává nádech temných korupčních časů, to působí jako výbušná agenda.

Vrhla se na boj proti v centru hodně rozšířeným načerno postaveným předzahrádkám turistických restaurací, které tu provozuje několik podnikatelských klanů. Částečně uspěla, někteří „divocí“ hráči kvůli ní přišli o lukrativní prostory. Vystupovala tvrdě i proti pronájmu velké části domu na Staroměstském náměstí firmě Lorinfaj Promotion podnikatele Lorence Hysiho, v němž jsou restaurace. Drápalové vadilo, že vysoký nájem, který se Praze zavázal platit, městu neuhrazuje, proto s kolegy zablokovala prodloužení nájemní smlouvy na dalších deset let.

Politička si postupně nadělala spoustu nepřátel na magistrátu, který je svými kritiky dále viděn jako ukázkový symbol propojení politiky a mafiánského polosvěta. Kvůli pronájmům řady městských nemovitostí pro jednu z jejího pohledu problematickou společnost se dostala do střetu s vlivným ředitelem majetkového odboru Janem Rakem. Opakovaně mluví o propojení úřadu s podsvětím hlavního města a kritizuje nevhodné chování některých úředníků k ženám. Svědci popisují, že už dlouhé měsíce jí prakticky na každém magistrátním zasedání někdo z přítomných dává najevo, jak jim „leze krkem“.

Drápalová čelí ponižujícím poznámkám jako žena a výsměšným poukazům na její údajnou nezkušenost a naivitu. Začaly jí chodit různé právnické výzvy s cílem odradit ji od šťourání do nepříjemných témat. „Každou chvíli mi někdo říkal, ať neblbnu a dám si pokoj, jinak že nedopadnu dobře,“ říká Drápalová. „Když jsem neposlechla, někdo nakonec poslal toho chlapa.“

Naprostá indispozice

Špehování političky ohlášením na policii neskončilo. Letos v únoru přijeli jednoho dne nad ránem k jejímu domu dva muži a jeden z nich nainstaloval na nedalekou zeď obrostlou břečťanem kameru, která mířila do dvou oken jejího bytu. Nezůstala tam dlouho, odpoledne ji jeden z nich zase odstranil. Mohl se bát prozrazení, ráno si jich totiž všimla sousedka a její manžel Drápalovou na podezřelou aktivitu upozornil (věděl, že na ni v prosinci někdo zvonil, a muži u domovní zdi mu přišli zvláštní).

Drápalovou přivolaná policie už nestihla kameru zajistit, dotyčný ale na místě nechal (zřejmě ve spěchu) připevněné její pouzdro. Díky fotce a kamerovým záznamům z kavárny se policii časem podařilo neznámého identifikovat jako jejich bývalého kolegu, expolicistu Pavla Vejdovce. Kamery na domě Drápalové přinesly kriminalistům i další cenné poznatky. Jedna zachytila, že než jí někdo, komu nebylo vidět do tváře, začal zvonit v prosinci na dveře, přijel na místo Vejdovcovým vozem. V bezprostředním okolí domu setrval zhruba hodinu.

Policisté si dělali časovou mapu Vejdovcova pohybu po městě a zjistili, že před tím ho jiná kamera, jak upozornily Seznam Zprávy, zachytila na zmíněném vánočním večírku v budově Elektrických podniků, jejž Drápalová předčasně opustila. Doprovázel ho tam ještě jeden muž, který měl na sobě kapuci, policistům se ho proto nepodařilo identifikovat. Stejné to bylo i v případě únorového montování a odmontování kamery, i tady nikomu nebylo vidět do obličeje.

Vejdovec se při podání vysvětlení vymlouval, že nikoho nesledoval, pohyb na místech, kde byla Drápalová, vysvětloval náhodou. Policie ho nakonec z ničeho neobvinila, věc předala k vyřízení městskému úřadu na místo Vejdovcova bydliště jako přestupek. „Není naplněna skutková podstata nebezpečného pronásledování,“ napsal bez dalšího vysvětlení do odůvodnění vedoucí odboru obecné kriminality na Obvodním ředitelství policie Praha III Jiří Kinšt. Paragrafy říkají, že nebezpečné pronásledování musí být „dlouhodobé“ a poškozený musí cítit ohrožení na životě nebo zdraví.

Na jméno se nechtějí policisté k případu Drápalové vyjadřovat, mimo záznam jeden z nich Respektu řekl, že pronásledování z jeho pohledu netrvalo příliš dlouho, politička nebyla, jak to prý vnímal, natolik vystresovaná, aby v tom s kolegy viděli nebezpečné pronásledování.

Drápalová říká, že dlouhodobost by se možná dala prokázat, kdyby policie postupovala jinak. Upozorňuje například na to, že z držáku kamery nebyly policií – přivolanou místní hlídkou – sejmuty otisky. „Nemohlo se tak ukázat, kdo další se na tom podílel a zda to třeba nebyla organizovaná skupina,“ namítá. Samotný vyšetřovatel, který měl věc na starosti, dělal podle Drápalové, co bylo v jeho silách. Politička má však za to, že se měl případ dostat k jinému, specializovanějšímu útvaru, který by měl více možností zjistit, kdo byli skuteční zadavatelé –třeba skrze sledování elektronické komunikace Pavla Vejdovce. K tomu však nedošlo.

„Se zveřejňováním věcí ze spisu nesouhlasím. Nebudu to dělat ani teď,“ říká k práci na případu jeho vyšetřovatel Tomáš Mužík. Advokát Drápalové Tomáš Němeček, který v tom, co se dělo jeho klientce, vidí nebezpečné pronásledování, poslal expolicistovi Vejdovcovi před pár dny předžalobní výzvu a žádost o třicetitisícové odškodnění. Vejdovec peníze obratem poslal a Drápalové se písemně omluvil. Kdo ho poslal do akce, ale samozřejmě neuvedl.

„Rád bych se omluvil za popsaný zásah do vašeho soukromí a rodinného života ze 7. a 8. 12. loňského roku,“ napsal Vejdovec ve zmíněném dopise. Své chování vysvětlil jako „naprosté nedorozumění“, nechtěl prý jakkoli zasáhnout do jejích práv a svou akci vysvětlil jako „omyl a indispozici“. „Neměl jsem ani tušení, kdo jste, a řešil jsem osobní záležitosti,“ uvedl Vejdovec. Na e-mailem zaslanou otázku Respektu, jak souvisí řešení osobní záležitosti se zvoněním u domu Drápalové a zda se podílel i na montáži kamer, Vejdovec neodpověděl.

Vyvarujte se toho

Drápalová nyní se svým advokátem zvažuje, že podají návrh, aby se případ jejího zastrašování vrátil z přestupkového řízení znovu do trestního. „Považujeme to za společensky nebezpečné. Kdyby se policii podařilo získat ještě nějaké další důkazy, mohlo by to třeba vést i k odhalení těch, kteří si to objednali. Nebo minimálně by si příště dávali větší pozor se do podobných věcí pouštět, protože by viděli, že to policie bere vážně,“ říká politička.

„Ten případ neznám. Jestli to, co se političce dělo, nebylo za účelem získání informací, s kým se stýká, nestýká, ale bylo to děláno otevřenou formou a obtěžovalo ji to, a jestliže by se prokázala dlouhodobost, mohly by tam prvky trestnosti být,“ dodává k tomu v obecné rovině nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.

Na magistrátu sledování Drápalové nikdo příliš neřešil. Kolegové to spíše berou jako víceméně běžnou praxi s poukazem na to, že takhle se v Praze běžně dělá komunální politika. „V jednom podniku mě v minulosti natáčel jeden muž. Před tím jsem dostal informaci, že na mě někdo bude chtít sehnat nějaké kompromitující materiály. Přemýšlel jsem, že půjdu na policii. Chtěl jsem mít záznam, že zde byly snahy na mě něco sehnat. Neopakovalo se to a nechal jsem to být,“ říká pirátský zastupitel Adam Zábranský.

Když o sledování začala mluvit Drápalová, porovnal si nicméně fotku Vejdovce se svým „vetřelcem“: šlo o jinou osobu. O své „sledovačce“ ví i bývalý šéf Prahy sobě Jan Čižinský. Poprvé si pronásledovatele všiml v roce 2022. „Potkával jsem ho různě po Praze, v kavárně, před magistrátem. Jednou jsem mu řekl, to je náhodička, že se takhle potkáváme, a on dělal, že vůbec nechápe, o čem je řeč. Bohužel jsem si ho nevyfotil,“ říká Čižinský. I v jeho případě muž časem zmizel, a tak politik na policii rovněž nic nehlásil.

„Považuji tyto metody za odporné. Paní Drápalová má moji účast,“ říká ke sledování političky úředník Jan Rak, s nímž se zastupitelka dostala do střetů. Podobně mluví i podnikatel Lorenc Hysi. „Nevím, proč zrovna já bych měl říct názor k této kauze. Nevím o tom nic. Tyto metody, které od vás slyším, nemají v době, ve které žijeme, co dělat. Jsem proti nim,“ říká Hysi.

Vedení magistrátu političku ve složité situaci nijak nepodpořilo: jeho ředitel Martin Kubelka Drápalovou naopak vyzval, aby přestala veřejně kritizovat poměry na jeho úřadě. Vadí mu především tvrzení, že v Praze funguje síť úředníků a politiků, kteří hledají cesty, jak si „ne úplně férově přivlastnit“ část mnohamiliardového balíku, který každý rok protáčí ve svém provozu bohatá česká metropole.

„Do budoucna se výroků poškozujících Magistrát hlavního města Prahy a jeho zaměstnance ve svých veřejných projevech vyvarujte,“ napsal čerstvě političce Kubelka. Ta nic takového neplánuje. „Považuji za nehorázné, že ředitel magistrátu vyhrožuje právními postihy opoziční zastupitelce. Otevřeně mluvit o poměrech na magistrátu je moje úloha a nechystám se s tím přestat,“ říká Drápalová. „Na zastrašování je, myslím, jediná možná odpověď – a sice nenechat se zastrašit.“