Zruší vaši nemocnici?

To dilema řeší hodně lidí, zvlášť s přibývajícím věkem. Jakou nemocnici si zvolit pro plánovanou operaci? Tu nejbližší, kterou doporučuje praktický lékař? Nebo hledat informace, případně zapojit známosti a vypravit se někam dál, kde může být lepší péče? A jak se má ta lepší péče vlastně poznat?

České zdravotnictví nabízí svobodnou volbu lékaře, a pacient tedy může jít třeba na výměnu kyčelního kloubu do libovolné nemocnice, pokud má čas si vybírat a nemocnice volné místo v pořadníku. Češi a Češky toho využívají. Stačí se zeptat lidí, třeba v kraji na pomezí Vysočiny a jižních Čech: šedesátiletá úřednice z malého města docházela k ortopedovi do Jihlavy, ten jí ale poradil, ať si nechá vyměnit kyčel raději v nemocnici v Havlíčkově Brodě, protože tam tenhle zákrok dělají často a mají dobré výsledky. Víc nezjišťovala, řídila se doporučením a s výsledkem je spokojená. Pětapadesátiletý podnikatel z jiného malého města vyřešil bolavé koleno tím, že se přihlásil do privátní ortopedické ambulance v Praze. Tamní lékař si pronajal ve středočeském Berouně malý operační sál s personálem a kloub vyměnili. Sál a lidi zaplatila pojišťovna, lékař si řekl o honorář deset tisíc za svoji práci. Pětašedesátiletý živnostník z venkova nechtěl před operací na urologii spoléhat na krajskou nemocnici v Jihlavě a vyjednal si přes známého místo v pražské fakultní nemocnici. Padesátiletá recepční z malého města na rakouské hranici se pro operaci vyhřezlé plotýnky spolehla na krajskou nemocnici v Českých Budějovicích.

Podobných příběhů je samozřejmě bezpočet a jsou pestré. V Česku existuje 160 nemocnic, které bojují o nedostatkové zboží – lékaře – a přesvědčují zdravotní pojišťovny, že jsou důležitým uzlem ve zdravotní síti. Do jejich výběru ale brzy zasáhne plán, který se rodí ve spolupráci státu, zdravotních pojišťoven a odborných lékařských těles. Jeho záměrem je zdejší, na evropské poměry příliš širokou škálu nemocnic naopak omezit a desítky malých regionálních zařízení proměnit tak, aby méně řešila akutní případy a více se starala o pacienty s potřebou následné a dlouhodobé péče – například po komplikované zlomenině krčku nebo mozkové příhodě.