Takže tedy Pelle na hrad
Jak vypadal večer, který promění slovenskou politiku
Na břehu Dunaje končí příjemný, skoro letní večer. Společnost u stolů na restaurační terase, na které voní řeka a je odtud pěkný výhled na bratislavský hrad, neztrácí ani na chvíli náladu. Není důvod. Vedení a známé tváře strany Hlas sledují, jak se jejich předseda Peter Pellegrini během večera stává slovenským prezidentem. Náskok má – podle očekávání – nad svým soupeřem Ivanem Korčokem od momentu, kdy se v sobotu v deset večer začínají sčítat hlasy. Asi o půl dvanácté se výsledky „utrhují“ od matematických a statistických předpokladů a je jasné, že Pellegriniho už Korčok nedožene.
Kolegiální stranické posezení v lepší restauraci se mění v bujarou oslavu a mužská část přítomných se chytá kolem krku a ve veselém a dupajícím kole dochází na slovenskou hymnu a pokřik „Pelle na hrad!“. Slaví se zatím bez samotného Pellegriniho, který před veřejnost předstupuje až po půlnoci. Děkuje voličům, první část projevu věnuje svým emocím a svěřuje se, že to pro něho byla lidsky obtížná kampaň, ale je rád, že vše přečkal. Pak ujišťuje své voliče, že on a Slovensko s ním zůstane „na straně míru a ne války“, a také že prezidentský palác v Bratislavě nebude, „jako v posledních deseti letech, opozičně-oportunistickým centrem, které se těší z neúspěchů vlády“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu