0:00
0:00
Rozhovor23. 12. 202312 minut

Breivikovi se Norsko změnit nepovedlo. A věřím, že totéž bude platit i pro Česko

S norskou novinářkou Åsne Seierstad o tom, jak se společnost může vyrovnat s útokem masového vraha

Autor: Profimedia

„Lidé měli pocit, že v téhle zemi se něco takového nemůže stát, pak ale přišel masový vrah, který chladnokrevně zaútočil.“ V této větě není řeč o Česku, které se v čase Vánoc vzpamatovává z krvavého útoku střelce na pražské filozofické fakultě, ale o Norsku, které si před více než deseti lety prošlo podobnou tragédií. Severská země byla považována za jednu z nejbezpečnějších zemí světa, ale 22. července 2011 tu Anders Breivik zabil 77 lidí, většinou členů mládežnické organizace sociálnědemokratické strany. Norská tragédie se stala námětem mnoha knih, filmů i seriálů, přičemž asi nejpůsobivěji ji zpracovala novinářka Åsne Seierstad ve svém titulu Jeden z nás, který se stal světovým bestsellerem.

V rozhovoru, který po pražském útoku telefonicky poskytla Respektu, mluví o tom, jak se společnost může s podobnou tragédií vyrovnat. „Pokud bych měla popsat skutečně prvotní reakci, kterou jsem zažívala já i zbytek země, tak to byl šok a pocit, že se stalo něco nereálného, něco, co prostě nemůže být pravda. Pak jsme si prošli stadiem truchlení, kdy najednou zmizelo mnoho mladých lidí, kteří před sebou měli celý život a mohli sehrát důležitou roli ve společnosti,“ popisuje. Norsko však mělo podle ní oproti Česku výhodu, že Breivik svým politickým zdůvodněním „umožnil“ tamní společnosti tento hrůzný čin lépe zpracovat.

↓ INZERCE

Dělat historické paralely je ošemetné, ale tragédie, kterou zažila Česká republika, má několik styčných bodů s útoky v Norsku v roce 2011. Také tady byl sériovým vrahem mladý bezúhonný občan své země, kterého okolí popisovalo jako bezproblémového člověka. Spáchal chladnokrevný masakr, jehož terčem byli ve velké míře mladí lidé, studenti. Zároveň k útoku došlo v zemi, která byla považována za velice bezpečnou. Čím si na základě vaší zkušenosti česká společnost v následujících dnech nebo týdnech bude procházet?

Na úvod je třeba zjistit, co vlastně víme o vrahově motivu. Nechal po sobě manifest?

Na sociálních sítích koloval jakýsi deníkový záznam zveřejněný na síti Telegram, ve kterém vrah údajně napsal, že se ke svému činu inspiruje od jiné masové vražedkyně. Jistý expert na Rusko ale později napsal, že se pravděpodobně jedná o podvrh, skutečná motivace vraha tedy podle všeho zatím není známá.

V tom případě se mohlo jednat o čin psychicky narušené osoby, což je oproti Norsku rozdílná situace. Když byl zadržen Breivik, na internetu visel jím dopředu zveřejněný manifest, v němž svůj čin politicky zdůvodnil jako útok proti norské Straně práce a její politice, proti sociální demokracii a proti norské společnosti. To znamená, že jsme jeho čin od začátku vnímali jako politický. Pak tu byl samozřejmě akt truchlení, kterým jsme si také prošli a který se asi příliš neliší od toho, co teď zažíváte v Česku. Další věc, kterou mají oba případy společné, je fakt, že se nejedná o zcela náhodné zabíjení v nákupním centru nebo někde na ulici. V obou případech byli oběťmi lidé, kteří mají něco společného, v Norsku to byli mladí sociální demokraté, v Česku studenti a pracovníci univerzity. To také znamená, že tu bude probíhat jednotný akt truchlení pozůstalých v určité komunitě. Ale zároveň pro pozůstalé bude velmi těžké zvládnout smutek, když doopravdy nevíme, proč vrah zabíjel. Pro to, jak se Česko s útoky vyrovná, bude zásadní tohle zjistit.

Vidíte i další rozdíly?

Další je v tom, že vrah v Česku po svém činu spáchal sebevraždu, kdežto Breivik zůstal naživu, protože chtěl mít pódium, ze kterého by mohl mluvit a šířit své poselství. Tím se stal jeho ostře sledovaný soudní proces. Měl od začátku detailně naplánované, že se soudní přelíčení stane jeho osobním divadelním představením. Proběhl soud, což poskytlo katarzi, kterou vy možná mít nebudete, protože pachatel je mrtvý. Věřím ale, že pokud měl nějakou politickou motivaci, policie ji časem objeví.

Jak?

Bude zkoumat, jestli zanechal onen manifest, mluvit s jeho přáteli a ptát se jich, zda měl nějaké radikální postoje. Je velmi těžké skrýt své motivy v případě politicky motivované vraždy. Politicky motivované vraždě předchází postupná radikalizace vraha: připomíná žebřík, po kterém postupně stoupáte vzhůru. Na začátku nejste příliš opatrní, protože ještě nejste radikální. Čím výš se dostáváte, tím jste opatrnější, ale vždy tu budou lidé, kteří se s vámi setkali na nižších stupíncích, kdy jste ještě opatrní nebyli, a podají o tom svědectví. Ale je také možné, že český vrah byl skutečně „jen“ mentálně narušený. Když se podíváme do USA, kde se masové střelby odehrávají často, většina tamních útočníků jsou buďto psychicky narušené osoby, nebo se hlásí ke skupině zvané Incel. K radikálnímu hnutí osamělých mužů, kteří jsou zaměření proti ženám a přejí si mužskou nadvládu nad světem.

Takže shrnuto, znát motivaci vraha je pro společnost a její vyrovnání se s masakrem prospěšné.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články