Pomník zbavený legend

O předloňskou výstavu Toyen: Snící rebelka byl ve Valdštejnské jízdárně v Praze takový zájem, že byla na dlouhé týdny beznadějně vyprodaná. To je fakt, který je nicméně nutné doplnit kontextem, že Národní galerie musela kvůli covidovým opatřením radikálně snížit kapacitu expozice. A právě zařazování života a díla umělkyně do souvislostí si vzala za cíl Andrea Sedláčková v čerstvě vydané knize Toyen. První dáma surrealismu.

Šestapadesátileté filmařce se podařilo najít klíč k biografii ženy, která se narodila v Praze jako Marie Čermínová (1902–1980). Už loni o ní natočila dokument Toyen, baronka surrealismu, který postavila na výpovědích majitelů obrazů nedozírných hodnot, ale nebyla to šťastná volba. Příběh malířky zahalené mýty, ale v jádru levicové rebelky vysmívající se komerci a sběratelskému pozérství, byl najednou plný floskulí spokojených milionářů. Až nyní si dovolila použít vlastní empatickou perspektivu.

Také Sedláčková emigrovala do Francie, a dokáže si proto představit, jaké kulturní a společenské izolaci tu mohla Toyen několik desítek let čelit. Citlivě rozkrývá i další peripetie malířčina života už od nejranějších let a chová k ní neskrývaný obdiv. Na rozdíl od předchůdců a předchůdkyň však nepřistoupila na její hru s osobní historií, kterou si zvykla upravovat – a to samé očekávala od ostatních. Sedláčková s pomocí archivů či nevydaných vzpomínek současníků (Toyen si nevedla deník) staví co nejupřímnější pomník ženě, z níž zároveň strhává jednu legendu za druhou. V čele s těmi nejzákladnějšími: že nikdy neměla rodinu, milostný vztah a peníze.