Jak snadno zmanipulovat volby

Bývalý předseda Nejvyššího soudu Slovenska, Ficův ministr spravedlnosti, neúspěšný prezidentský kandidát a mimo jiné i fanoušek ruské invaze na Ukrajinu Štefan Harabin je i v důchodu hodně vytížený muž. Na sociální síti Telegram co chvíli chrlí novou zprávu, přebírá video nebo dává odkaz na něco, co ho zrovna pálí. Jeho účet sleduje přes deset tisíc Slováků, což mu dál umožňuje udržovat prst na tepu doby. Naposledy to ukázal před pár týdny v předvečer slovenských voleb.

Těsně před otevřením volebních místností, ve čtvrtek 28. září sedm minut po poledni, vyvěsil Harabin na Telegram audionahrávku rozhovoru mezi nejznámější slovenskou investigativní novinářkou Monikou Tódovou a premiérským uchazečem Michalem Šimečkou. Vypadalo to jako informační bomba: dvojice plánovala falšování voleb ve prospěch Šimečkova Progresivního Slovenska prostřednictvím nakupování romských hlasů a podvodů při sčítání a korumpování novinářů.

Výbušný obsah se rychle ukázal jako „deepfake“ (tento termín se vžil pro zvukové záznamy či videa, jejichž obsah je s pomocí umělé inteligence upravován tak, aby aktéři sdělovali veřejně věci, které by ve skutečnosti nikdy nemohli pronést). Cílem bylo srazit Šimečku, jenž v kampani sliboval prozápadní směřování země, boj proti korupci a návrat k právnímu státu, k zemi. Umělá inteligence realitu modeluje už delší dobu a riziko, že povede k tsunami falešných a účelových fotografií, nahrávek či videí, patří k oblíbeným digitálním tématům. Slavní herci (například Tom Cruise) se už terčem stali, ještě nikdy nikdo ale nemířil na politiky těsně před volbami tak, jako se to stalo nyní na Slovensku. 

„Nevím, o co jde. Nepamatuji si to,“ říká Harabin na otázku Respektu, kdo tento podvrh vyrobil a proč ho on sdílel. Ať už to byl kdokoli, politicky rozdělené Slovensko mu mohlo posloužit jako testovací terén. Nahrávka nebyla úplně profesionální, mnohým ale i tak zamotala hlavu. Vyznat se v tom, co je a není pravda, bude se zdokonalujícími se technologiemi čím dál větší oříšek. Je jasné, že éra skutečně kvalitních, jen velmi těžko rozeznatelných deepfakes v politice je nadosah, kdo se v ní nebude chtít ztratit, bude se muset naučit maximálnímu soustředění.

Je to vážné

Jednačtyřicetiletá novinářka Monika Tódová už za svou kariéru zažila hodně. Politici, jejichž korupci rozkrývala, opakovaně zpochybňovali její profesní integritu, vyhrožovali jí kriminalizací, napadali její partnerský vztah nebo posílali sociální pracovníky, aby prověřili, zda se řádně stará o své dvě děti. K jejímu životu patří i to, že ji nenávistníci fyzicky sledují, monitorují, co kdy a s kým dělá, a natáčejí si to na kameru. Aby tohle všechno lépe ustála, zablokovala si na sítích všechny manipulátory a agresory. Co kdo o ní lživého zrovna šíří, tak většinou zjistí až od někoho dalšího, komu věří a kdo ji na to případně upozorní.

A přesně touto cestou se dozvěděla o podvrženém rozhovoru mezi ní a Šimečkou. „Den před volbami mi to poslal na telefon jeden fanoušek. Když jsem to poprvé slyšela, přišlo mi to hloupé a směšné. Mávla jsem nad tím rukou, zdálo se mi, že tomu snad nikdo nemůže věřit,“ říká Tódová. Mluví nejenom o z jejího pohledu „absurdním obsahu“, ale i o formě zpracování nahrávky. 

Na záznamu, který trvá dvě minuty a třináct vteřin, Tódová občas nedokončí větu a intonace jejího hlasu nesedí. Na to, co říká Šimečka, hned nereaguje, v komunikaci jsou nepřirozené zámlky. To, co Tódové přišlo „mimoňské“ a Šimečka označil za „kolosální hloupost“, ale každý tak nevnímal. „Později mi psali různí kamarádi, že to poslouchali jejich vysokoškolsky vzdělaní kolegové a uvěřili tomu. A že to sdílejí dál. Když jsem viděla, že je mezi nimi i bývalý soudce Harabin nebo bývalý poslanec Peter Marček, tedy známé figury, pochopila jsem, že je to vážné,“ říká novinářka.