V noci z 25. na 26. září roku 1983 panoval na sovětské vojenské základně Serpuchov-15 klid. Účelem tajné stanice v podzemním bunkru nedaleko od Moskvy bylo vyhodnocovat riziko jaderného útoku ze strany NATO – a v případě, že by k němu došlo, okamžitě informovat velení armády, aby měl Sovětský svaz dostatek času k odvetnému úderu. Čtyři minuty po půlnoci se ale na velitelství náhle rozezněl alarm ohlašující útok a počítačový systém sbírající informace z radarů ukazoval, že z USA na SSSR letí pět mezikontinentálních raket.
Tu noc na základně velel podplukovník Stanislav Petrov. Předpis mu velel na přístrojích zkontrolovat, zda se nejedná o falešný poplach, a v opačném případě útok hned hlásit nadřízeným v Moskvě, aby ještě před dopadem nepřátelských hlavic stihli odpálit vlastní. „Trvalo by méně než půl hodiny, než by rakety dorazily na naše území. A já musel velení nechat dostatek času k odvetnému útoku,“ vzpomínal později na osudnou noc.
Minuty, kdy stál s telefonním sluchátkem v ruce u počítačových monitorů a snažil se vyhodnotit příchozí informace, patřily k nejdelším v jeho životě. Svět se tehdy nacházel v křehkém období studené války: Jen o tři týdny dříve sovětská stíhačka omylem sestřelila civilní letadlo, ve kterém zahynulo všech 269 cestujících včetně jednoho amerického kongresmana. Prezident USA Ronald Reagan tehdy označil Sovětský svaz za říši zla a ve stejném roce oznámil plán vybudovat v Evropě obranný raketový systém. To vše v čase, kdy v čele Sovětského svazu stál Jurij Andropov, bývalý šéf KGB známý svou paranoií z amerického jaderného úderu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
