I pro znalce historie sportu v tom může být trochu chaos. První olympijskou medaili si samostatné Československo přivezlo v roce 1920 z belgických Antverp a získalo ji za třetí místo v hokejovém turnaji. Nepořádek do historických tabulek vnáší fakt, že šlo o olympiádu letní. Hry se totiž tehdy ještě nedělily a střední záložník fotbalové Sparty Karel „Káďa“ Pešek se tedy v onom památném roce mohl jako československý reprezentant vydat do Antverp hned dvakrát: nejprve v dubnu jako úspěšný hokejista a poté v srpnu jako málem ještě úspěšnější fotbalista.
Pro ani ne dva roky starou republiku to znamenalo vůbec první fotbalové reprezentační utkání, přesto šel z Čechoslováků respekt. Pešek patřil k nejlepším hráčům planety a rok předtím naši fotbalisté ovládli Pershingovu olympiádu v Paříži. Proč tedy první reprezentační zápas neřadíme už do roku 1919? Protože šlo o vojenský turnaj uspořádaný na počest vítězů první světové války a až na nás se ho účastnila výhradně armádní družstva. Československo tým sestavilo z civilních hráčů Sparty a Slavie, do mezinárodních tabulek mu nebyly hry zapsány a na první oficiální mezinárodní zápas muselo ještě rok počkat.
Onoho 28. srpna 1920 v deset hodin dopoledne vyběhla v rámci zahajovacího fotbalového zápasu letní olympiády na stadion domácích Antverp SC jedenáctka ve složení Rudolf Klapka, Antonín Hojer, Miroslav Pospíšil, František Kolenatý, Karel „Káďa“ Pešek, Antonín Perner, Josef Sedláček, Antonín „Očko“ Janda, Václav Pilát, Jan Vaník a Otakar „Mazal“ Škvain. Před pouhými pěti sty diváky a za asistence rozhodčího s pozoruhodným jménem Raphaël van Praag porazili Jugoslávii 7:0. Stalo se tak mimochodem jen dva týdny poté, co Československo s Jugoslávií podepsalo vojenskou obrannou smlouvu zvanou Malá dohoda.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu