Chtěla bych vědět

To léto bylo pro Samanthu Smith hektické. Ostatně i další měsíce až do její smrti o dva roky později. Na fotografiích z července 1983 je jedenáctiletá americká školačka s širokým úsměvem obklopená davy sovětských pionýrů, na většině fotek i ona sama má na sobě jejich pionýrský kroj s typickou lodičkou na hlavě a rudým šátkem okolo krku. Vidíme davy vítající Samanthu a její rodiče po příletu do Moskvy, Samanthu na tiskové konferenci, Samanthu na Rudém náměstí, kde klade u kremelské zdi květiny ke hrobu Jurije Gagarina, na vystoupení Moskevského cirkusu, při návštěvě tehdejšího Leningradu či v pionýrském táboře Artěk na Krymu, kde ji pionýři na stadionu vítají orchestrem a skandováním jejího jména. Novináři a televizními štáby byla sledována na každém kroku, aby široká veřejnost věděla o cestě malé Američanky každý detail.

Samantha Smith byla senzací již před svým příletem, propaganda v Sovětském svazu jela už několik měsíců na plné obrátky. A nejen v SSSR: referovala o ní média na Západě i Východě včetně československého Rudého práva.

Zájem o ni údajně odstartovala obálka amerického týdeníku Time s portrétem Jurije Andropova; muže, který stál dlouhé roky v čele sovětské KGB a v listopadu 1982 vystřídal Leonida Brežněva na postu generálního tajemníka Komunistické strany SSSR. V době kulminující studené války a zbrojení jak Východu, tak Západu se stal nejmocnějším mužem komunistické říše. Na Západě byl tento sovětský zastánce tvrdé politické linie spojený s potíráním lidských práv, hrozbami použití jaderného arzenálu, rozmístěním balistických střel SS-12 v satelitech východního bloku včetně Československa či s válkou v Afghánistánu a byl vnímán jako další ohrožení mezinárodní stability. Vzájemné vztahy byly velmi napjaté.