Výstava týdne

Anima Materia neboli Duše hmoty. Tak se jmenuje aktuální výstava v pražské Trafo Gallery, která obvykle dává prostor novým, nebo naopak už zavedeným jménům. Tahle prezentace čtrnácti sochařů a sochařek, kteří se v tvorbě zabývají figurací, obě polohy spojuje. Jsou tu kupříkladu díla Patrika Adamce, který s nimi teprve před pár týdny absolvoval AVU, ale také Kurta Gebauera, jenž s nimi před skrovným, neboť do neoficiálních prostor zahnaným publikem slavil úspěchy už v osmdesátých letech, tedy dávno před Adamcovým narozením.

Expozici sestavila kurátorka Kristýna Jirátová citlivou rukou. Soustředí se na různorodou škálu materiálů, v nichž se umělci a umělkyně vyjadřují, a vychází z toho příjemně pestrý obrázek. Adamec experimentuje s litinou, Gebauer s laminátem, Michal Cimala se sklem, Tereza Eisnerová s porcelánem, Martina Hozová s elektrickými kabely, Sabina Knetlová s betonem, Marek Škubal se sádrou, Richard Štipl se dřevem. Najdeme tu monumentální bustu spícího Titána, odpočívající Sfingu, ženu s odhaleným nervovým řečištěm, hnijící mrtvé koťátko i v pase zlomeného mrzáka.

Pozoruhodná je malá místnost na konci galerie. V ní se vybraní autoři a autorky setkávají jako v jakémsi hypotetickém společném ateliéru či spíše sochařské laboratoři. Na zdi visí skici k výsledným sochám, v policích se válejí zkušební odlitky, na zemi používané nářadí. Není to přitom nějaká umělá snaha vyvolat zdání kolektivnosti. Jen ukázka toho, jak k sobě mají všichni přes obsahové, formální i generační rozdíly blízko. „V souvislosti se současnou (nejen) sochařskou tvorbou cítím potřebu připomenout dnešní uspěchané době, která často posuzuje umělecká díla dle množství na úkor kvality provedení, nesmírnou důležitost původního řemesla,“ píše v katalogu kurátorka a na výstavě se jí to, respektive osloveným lidem, daří na jedničku.