Když bylo mojí spolužačce Ivetě osmnáct, dostala od rodičů ojetý Volkswagen Golf. To aby jako čerstvá držitelka řidičského oprávnění nevyšla ze cviku. Iveta svým autem dojížděla každý den z Libivé na gymnázium do Olomouce a zpět. Jednou ráno přišla do třídy bílá jako stěna a dramaticky líčila, jak srazila koroptev: „Všude krev, peří a střepy z rozbitého čelního světla.“ Možná si pak dala pár dní od řízení pauzu. To už si přesně nepamatuji…
Každopádně dnes by se jí to už asi nestalo. Koroptví, v minulosti běžných ptáků naší zemědělské krajiny, drasticky ubývá. V roce 1935 jich myslivci údajně postříleli dva a půl milionu, dnes jich u nás žije mezi šestnácti a dvaatřiceti tisíci. Na vině nejsou ani tak myslivci, ale hlavně kolektivizace a s ní rozvrat původní krajiny bohaté na remízky, meze a další útočiště pro zvířata. Vymírání koroptví pokračovalo rychlým tempem i po revoluci. Ve srovnání s rokem 1982 nyní jejich počet poklesl na necelých deset procent.
Mizení dříve typických ptáků z naší zemědělské krajiny zrcadlí její chudnutí a skomírající odolnost, která pro nás a ještě více pro naše děti bude mít v éře očekávaných drastických dopadů klimatických změn zásadní význam. Zhruba o tomto je v kostce právní rámec pro obnovu přírody vypracovaný Evropskou komisí, který europoslanci navzdory bezskrupulózní dezinformační kampani Evropské lidové strany tak tak odhlasovali 12. června.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
