Dobrovolně v Osvětimi

Nechat se v roce 1940 dobrovolně a úmyslně zavřít do koncentračního tábora Osvětim vypadá s odstupem času jako akt sebevražedného šílenství. Tehdy devětatřicetiletý Witold Pilecki se však k této operaci rozhodl z úplně jiného důvodu. Německá okupační armáda začala zakládat na území Polska koncentrační tábory a Pilecki, tehdy zakladatel odbojové Tajné polské armády (Tajna Armia Polska), navrhl spolubojovníkům plán, jak vypátrat, co se vlastně děje v přísně střeženém objektu.

Witold Pilecki pocházel z polské šlechtické rodiny, která byla po povstání Poláků proti carskému Rusku v roce 1863 násilně přestěhována do Karélie na sever Ruska u finských hranic; tam se 13. května 1901 narodil. Jako osmnáctiletý vstoupil do polské armády a bojoval ve válce s bolševickým Ruskem v letech 1919–1920. Byl vyznamenán a poté absolvoval důstojnickou školu.

Rok po obsazení poloviny Polska nacistickým Německem přišel Pilecki s návrhem prozkoumat dění v čerstvě budovaném lágru u Osvětimi, kam okupační správa tehdy odvážela zatčené polské odbojáře a další občany. Pod falešnou identitou se nechal zatknout na demonstraci ve Varšavě a německými úřady byl skutečně poslán do Osvětimi, kde začal tajně dokumentovat brutalitu vězeňského života. Zažil rozšíření Osvětimi z koncentračního tábora pro vojenské zajatce a politické odpůrce nacismu na vyhlazovací tábor určený k vyvražďování Židů a Romů. Během dvou a půl roku, které strávil v táboře, dokázal k odbojářům ve Varšavě propašovat obrovské množství informací o zvěrstvech, která se v táboře děla. Ve zprávách navrhoval, aby spojenecká vojska zničila trasy, především železniční, kterými se transportovaly na smrt desítky tisíc lidí. První Pileckého zprávy o hrůzách Osvětimi dorazily do rukou polské exilové vlády v Londýně už v roce 1941 a byly předány britské vládě a dalším Spojencům. Proč například britská vláda nijak zjevně nereagovala na Pileckého svědectví, není dodnes objasněno.