Nechtěl být uctíván, ale pochopen. Jak číst po 100 letech Rudolfa Steinera

Jedni v něm spatřovali duchovního vůdce a všestranného inspirativního myslitele. Pro druhé byl tmářem, který se odchýlil od vědecké dráhy. Rozporuplné pohledy Rudolf Steiner, který zemřel 30. března 1925, vzbuzuje dodnes. Dílo rakouského intelektuála je rozkročené mezi mnoha obory od filosofie, náboženství a esoteriky, přes pedagogiku po umění, architekturu nebo zemědělství. Mimo jiné byl také autorem mysterijních dramat nebo eurytmie.

Snažil se přitom originálním způsobem skloubit duchovní a vědecký náhled na člověka a svět v éře překotných technologických i společenských změn souvisejících s průmyslovou revolucí. Známý je mimo jiné také jako zakladatel sítě Waldorfských škol. Steiner také mnohokrát pobýval v Praze, kde se jeho přednášek účastnili například Franz Kafka, Albert Einstein nebo Gustav Meyrink.

V čem je Rudolf Steiner dodnes inspirativní autor a v čem překonaný? Jaký náhled na člověka, společnost i víru zastával? Jak se to promítá do výuky na školách inspirovaných jeho učením? A které z nespočtu Steinerových knih a přednášek má smysl číst? Nejen o tom debatovali na Čtení s Respekem v Antikvaritátu Dejvického divadla religionista Jan Sušer, waldorfští pedagogové Dušan Pleštil, Táňa Smolková a Tomáš Boněk, farář Obce křesťanů a člen představenstva Anthroposofické společnosti v ČR. Ukázky ze Steinerových knih četla herečka Lenka Krobotová. Večerem provázel Štěpán Sedláček.