S bráchou pro grant

Potěšil mě mediální zájem, který vzbudilo nedávné udílení grantů Evropské rady pro výzkum (anglicky kráceno na ERC). Nejedná se sice o Oscary za nejlepší vědecký výkon, ale jde o velké a ceněné evropské granty pro individuální badatele. Navíc v kategorii seniorní vědec nepřišel v posledních letech do Česka ani jeden, takže letošní žeň čtyř grantů na zdejší vědecká pracoviště byla mimořádná. Toto číslo zhruba odpovídá poměrnému zastoupení obyvatel ČR mezi potenciálními žadateli, takže jsme se poprvé dostali alespoň na průměr EU a asociovaných zemí. Zároveň je neobvyklé, aby granty dostali dva sourozenci, jak se nám to povedlo s bratrem Tomášem.

Tomáš dostal grant ERC již podruhé a po prvním udělení byl před devíti lety požádán, aby odborně působil ve vedení rady. EU si přísně hlídá možný konflikt zájmů a podmínkou tehdy bylo, že on ani blízký rodinný příslušník nebude moci po dobu jeho práce v ERC podávat k této instituci granty. Tomáš se mě tehdy zeptal, zda mi to nevadí, a já řekl, že ne. Rok předtím jsem u ERC se svým projektem neuspěl, foukal jsem si na popálené prsty a rozhodl se jít skromnější cestou ke Grantové agentuře ČR. Předloni ale bratrovo působení v ERC skončilo a výmluvám byl konec.

Tomáš se také záhy rozhodl, že o grant znovu požádá, zatímco já zprvu váhal. Měl jsem v povědomí, že granty ERC se udělují výhradně projektům, které slibují velké objevy. Bratr mi ale zkušeně poradil, že šanci mají i nové průlomové metodiky. Rozdělal jsem zrovna projekt, který sice sám o sobě objevem není, ale v šikovných rukách, které nutně nemusejí být naše, by k němu mohl vést.