Boj o moc míří do finále: Čím narušení miliardáři učarovali publiku

Britský scenárista Jesse Armstrong si minulý týden zřejmě pojistil místo v příručkách scenáristiky. Minimálně v oblasti televizních seriálů a v kapitole Načasování dramatických zvratů. Fanouškům seriálu Boj o moc (Succession), ságy o dysfunkční rodině mediálního magnáta, miliardáře Logana Roye (Brian Cox), a nikdy nekončícím zápolení jeho čtyř dětí o moc nad impériem a jednoho nad druhým, naservíroval nečekaný zvrat, který proměnil dynamiku vyprávění i perspektivu toho, co se bude dít dál.

Aniž by bylo nutné prozrazovat, co se stalo, třetí díl poslední série řadě diváků potvrdil, že si Boj o moc zaslouží titul jednoho z nejlepších seriálů současnosti, jímž ho někteří kritici obdařili už během první řady v roce 2018. Boj o moc není tak masově populární jako tematicky spřízněná Hra o trůny nebo dynastické soap opery o zkorumpovaných superboháčích z osmdesátých let typu Dallasu. Přesto platí, že od depresivního a temně groteskního seriálu, kde příšerní superbohatí lidé dělají příšerné věci jiným příšerným superbohatým, nemůže nemalá část diváků odtrhnout oči. Proč vlastně? A jak reputaci díla komplikuje bruslení na tenkém ledě mezi potenciální kritikou šílených miliardářů a normalizací jejich destruktivního chování? A především: proč seriál tuto vrstvu vykresluje jako evolučně vyšší živočišný druh?

Bez kotvy

Boj o moc měl být původně celovečerní film o rodině Ruperta Murdocha, skutečném mediálním magnátovi s masivním vlivem na americkou i britskou politiku i média. Nakonec se ale nerealizoval a Jesse Armstrong do scénáře víc zapracoval Wall Street a rozepsal ho do seriálového formátu. Boj o moc je hybridním dítětem mezi britskou politickou satirou trapnosti typu Je to soda – na které Armstrong získával ostruhy – a machiavelistickými dramaty ze světa vysoké politiky jako Dům z karet. K tomu v sobě nese geny korporátních hororů hlásajících „hamižnost je dobrá“ jako Wall Street či Americké psycho a shakespearovského dramatu. Inspirace dynastickým Králem Learem je tu zřejmá. Jen místo tří dcer tu jsou tři synové a jedna dcera – nejstarší Connor (Alan Ruck), který chce být americký prezident, Kendall (Jeremy Strong), dědic trůnu nebo pokořitel svého otce, závislý na kokainu a se sebevražednými sklony, šaškující, sexuálně dysfunkční Roman (Kieran Culkin) a Shiv (Sarah Snook), politická konzultantka, která zkouší hrát ve stínu vlastní hru. Kolektivně jsou rozmazlenými fracky se sebevědomím a pocitem nadřazenosti, které přicházejí s velkými penězi a vítězstvím v loterii nepotismu.

Nedotknutelný klan žije v nedosažitelném světě rezidencí, soukromých tryskáčů, luxusních jachet s armádou tichých sluhů. Podle časopisu Vulture Armstrong po vypuknutí pandemie nemusel přepisovat scénář s odůvodněním, že se lidí, jako jsou jeho postavy, nijak nedotkla. Jejich existence je přitom existencí neustálé krize – pokus o puč z vlastních řad střídá boj o hlasy akcionářů, inkriminující článek o sexuálním zneužívání, vyšetřování FBI… Logan Roy vše odvrací s neproniknutelným výrazem, zásobníkem nadávek a nesouměřitelným talentem pro krutost i vítězství. I za cenu obětování vlastních potomků.