Japonský homerun

Obecně platí, že v srdci tuzemského sportovního fanouška nejčastěji leží fotbal a hokej. Čas od času si však do něj najdou cestu i další, ne tak rozšířené disciplíny a sporty, a většinou se tak logicky stane poté, co se někomu z krajanů začne v dané sportovní oblasti dařit. Jako dva příklady z posledních let lze uvést biatlon nebo snowboardové disciplíny. A čísla, ohlasy i dojmy aktérů teď potvrzují, že se takto do srdcí probojoval také baseball, lépe řečeno český baseballový národní tým.

„Rozrostlo se to způsobem, o kterém se nám ani nesnilo,“ přemítá po návratu z Tokia Martin Schneider, jedna z pravidelných opor národního týmu českých baseballistů a současně povoláním hasič. Z Tokia se vracel proto, že na něm český národní tým odehrál World Baseball Classic (WBC) – nejprestižnější mezinárodní turnaj, na který tuzemští hráči loni poprvé v historii postoupili přes favorizované Španělsko. A čeští baseballisté se těmito úspěchy nezapsali do srdcí jen zdejším fanouškům, ale také těm zahraničním, kde jejich týmy tvoří profesionální sportovci. Na rozdíl od českých: že je Schneider baseballista a zároveň se živí jako hasič, totiž není v národním týmu výjimka. Spíš naopak.

Schneider k tomu dodává, že má oproti některým jiným spoluhráčům se svým povoláním vlastně štěstí, protože pracuje na směny a volné dny v týdnu může trávit tréninkem. „Nemáme za to žádné peníze a bere nám to strašně moc času, ale tím, že máme pro baseball vášeň, milujeme ho, se to dá akceptovat,“ říká. V týmu, který soutěžil proti profesionálům – a proti Číně i zvítězil –, figurují také třeba učitel nebo realitní makléř. 

Trenérem národního týmu je pak neurolog Pavel Chadim, který s baseballem začínal v osmdesátých letech poté, co mu uhranula baseballová rukavice „donesená kamarádkou z pionýra“, s níž si pak zkusil na školním výletě s kamarádem chytat… a už u toho zůstal. To se ještě trénovalo na škvárovém fotbalovém hřišti, rukavice nebo míčky se dovážely z Kuby a neexistovala celostátní liga – zápasy se hrály odděleně v soutěžích v Čechách a na Moravě. Byl to pak právě trenér a neurolog v jedné osobě a další nadšenci z osmdesátých let, kteří po revoluci začali pracovat na rozmachu baseballu a tvorbě základů pro aktuální úspěch, kdy vznikla například celostátní soutěž a začalo se s náborem dětí. „Když jsme tehdy přicházeli na školy dělat nábor, už nás nevyhazovali,“ vzpomíná na začátek devadesátých let. Předlistopadový režim, přestože byl baseball velmi populární například na komunistické Kubě, jej bral jako příliš imperialistický a nepodporoval ho jako ostatní sporty.