Dělníci kultury

„Lidí je velmi málo – na západ, na sever i na východ, kam až oko dohlédne, se táhnou neobydlené, vše pohlcující pustiny – úhory, bažiny, nespoutané řeky, vřesoviště, mlaziny, pastviny, poničené lesní porosty, které po sobě zanechaly stepní požáry a letmé osevy uhlířů.“ Tak začíná kniha Věk katedrál: Umění a společnost 980–1420, která v roce 1976 vyšla legendě francouzské medievistiky Georgesi Dubymu. Dodnes nezestárla a její aktuální druhé české vydání v Argu připomíná, že se úžasné gotické stavební skvosty rodily v době, kdy Evropa procházela zásadním duchovním, myšlenkovým a v neposlední řadě kulturním přelomem. Avšak kdy zároveň prvním poutníkům mířícím kontinentem ke katedrálám za ostatky svatých regulérně hrozilo, že mohou skončit v jedné z početných kůlen na otroky.

Dnešním poutníkům maximálně hrozí, že se na cestě do Santiaga de Compostela nebo do Moissacu budou tlačit v davu lidí, kteří na pěších túrách hledají spíše sportovní než duchovní povyražení. Novinka Centra raně středověkých studií na Masarykově univerzitě v Brně od Ivana Folettiho a Martina F. Lešáka Poutní umění ve středověku jako tělesný zážitek nicméně – jak už název knihy z produkce Books & Pipes napovídá – ukazuje, že s pohybem se v těchto odvěkých rituálech očisty duše, ale právě že i těla počítalo už od počátku.

Aby historici jen neteoretizovali, nechali jednu z tradičních poutních cest z francouzského Cahors do sto kilometrů vzdáleného Conques projít svými studenty a studentkami. Zjistili, že dlouhodobá celodenní chůze měla zřetelný vliv na synchronizaci mezi jejich myslemi a těly, že díky tomu prožívali osobní přerod a v cíli během odpočinku v ambulatoriu kostela vnímali mnohem intenzivněji, jak k nim promlouvá nejen gotická památka z 11. století uctívající svatou Fides, ale jak k nim promlouvá i vlastní unavený organismus, otevřený vstřícněji neuchopitelným věcem mezi nebem a zemí.

Pochopitelně je těžké si představit, co přesně prožívali lidé během poutí před tisíci lety. Jak ale kniha ukazuje, stojí za to si to vyzkoušet. Zvlášť když člověk ví, že těžko dopadne jako jeden z poutníků mířících v roce 1012 k Božímu hrobu v Jeruzalémě, kterého kvůli podezřelému zjevu chytili u Vídně, obvinili ho z vyzvědačství a oběsili.