Den díkůvzdání

Středa před Dnem díkůvzdání je podobná 23. prosinci. V hlavě mám asi milion úkolů, které ještě musím do zítřka stihnout. Ač nejsem Američanka, Den díkůvzdání už naše česko-turecká rodina přijala za svůj. Děkovat se totiž může v jakémkoli jazyce. Mezi psaním těchto řádků chodím kontrolovat troubu a už poněkolikáté zkouším nožem, jestli je hotový dýňový cheesecake. Vedle něj se škvaří další dýně, ta bude na polévku.

Mezitím projíždím nejnovější zprávy na internetu a usmívám se nad odkazy na profesionálně sestavené tipy, jak co nejbezpečněji přežít návštěvu rodiny a jak co nejlépe připravit sváteční stůl. Krocana už má dnes většina Američanů v troubě. Peče se pomalu a dlouho. Rozmrazuje se běžně až čtyři dny. My máme to štěstí, že nám na talíř přistane u americké rodiny, s níž budeme společně slavit, a tak nemusím řešit starosti, jestli se nám obří pták vejde do trouby. Oblíbené přílohy, které by měly zastupovat všechny podzimní barvy, zelenou, červenou a žlutou, budou zítra taky: zapečené zelené fazolky, nákyp ze sladkých brambor s pokrývkou z pekanových ořechů a cukru, brusinková omáčka a bramborová kaše. Samozřejmě nesmí chybět jablečný, pekanový a dýňový koláč.

Dýňová sezona, která oficiálně začíná někdy koncem září, se blíží ke konci. Ještě pár dní bude v regálech obchodů vše s příchutí pumpkin spice. Američané tuto směs koření, která je mixem skořice, muškátového oříšku, zázvoru, nového koření a hřebíčku, milují. Oblíbené jsou sušenky, koblihy, žvýkačky, čokoláda,…