Vzrušení v Portě Bohemice

Jestli má nějaká činnost sklony propadat panice, pak je to státní ochrana přírody. K jejímu spuštění může stačit málo: třeba chabě zdůvodněný vyhazov ředitele jedné instituce. Přesně to se stalo, když ministryně životního prostředí Anna Hubáčková odvolala v září šéfa Národního parku České Švýcarsko Pavla Bendu. Lidovecká politička uvedla jako důvod špatnou komunikaci, ovšem nikomu, ani svým podřízeným z ministerstva nevysvětlila, v čem přesně měl Benda selhat.

Nejasné odvolání jednoho ekologického manažera však stačilo k tomu, aby se státní ochranářská agenda, která dlouhodobě čelí útokům z nejvyšších míst včetně prezidenta nebo lidí z okolí nynějšího premiéra, propadla do obav, o jaký vzkaz jde a jak bude práce na ochraně přírody v příštích letech pokračovat. A protože Hubáčková odchází z vlády, prohlubují toto rozpoložení i nejasnosti kolem jejího nástupce. Protože jak říká klasik, to, že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou. Sled posledních událostí totiž ukazuje, že vyhození Bendy skutečně může souviset s koordinovanou snahou ochranu přírody v Česku změnit.

Ředitel chemičky

Jméno Pavla Bendy nebylo až do katastrofického požáru v lesích Českého Švýcarska příliš známé. V ekologické komunitě měl ale dlouho pověst solidního manažera, který v národním parku prosazuje rozumnou ochranu velmi cenné přírody Labských pískovců, jež se tam nacházejí. Politikům z okolních obcí se však Bendova práce líbila méně. „Posláním národních parků není jen ochrana přírody, ale i ekologická výchova a rozvoj turismu a tam ředitel nedělal nic,“ myslí si asi největší Bendův kritik, senátor a místostarosta obce Krásná Lípa, kde sídlí správa národního parku, Zbyněk Linhart (STAN). Podle něj měl mít park lepší prostupnost pro lidi i požární auta, tedy cesty a průseky, nebo měl vykácet a odvézt stromy z okolí vesnic.

Dohady o podobu národních parků ve stylu kácet/nekácet přitom navazují na nenápadný, ale přitom zásadní spor, který v ekologické politice probíhal řadu let za účasti vlád, obcí, expertů a lobbistů. Šlo o to, nakolik má stát udržet takovou míru nezávislosti státní ochrany přírody, jaká se tady začala prosazovat po roce 1989. Tehdy nově vznikající ekologické politice udávali tón lidé jako Josef Vavroušek, Bedřich Moldan nebo Ivan Dejmal a jejich snahou bylo zařadit ochranu přírodní rozmanitosti a krajiny mezi priority českého státu. V praxi to například znamenalo, že v nejpřísněji chráněných lokalitách, jako jsou národní parky, se prosazuje ochrana přírody bez primárního ohledu na ekonomické či obecní zájmy.

Tyto snahy však narazily na odpor zejména Občanské demokratické strany. Ta v roce 2010 personálně obsadila ministerstvo životního prostředí a začala ho zbavovat – jak se tehdy říkalo – zeleného fundamentalismu. Symbolem se stal spor o Národní park Šumava, kde se řešilo, kdo má mít poslední slovo v rozhodování o všech aktivitách na přísně chráněném území – zda správa národního parku, nebo obce a další majitelé pozemků, které se na daném území nacházejí.

Šumava se stala celostátním tématem i proto, že je největším českým národním parkem a hektary usychajících smrků po vichřici z ledna 2007 vyhrotily politický spor o obnovu přirozených přírodních procesů. ODS se prostřednictvím své jihočeské organizace spolu s prezidentem Zemanem v roce 2013, kdy spor gradoval, postavila na stranu obcí a majitelů rekreačních areálů, které idea „divočiny“ provokovala, protože jim bránila v plánech na rozvoj komerční turistiky.

Spor o Šumavu a velkým dílem o celkové pojetí ochrany nejvzácnějších koutů české přírody pak ukončila nečekaná osoba – bývalý ředitel chemičky Lovochemie, od roku 2014 ministr životního prostředí za ANO Richard Brabec. Ten se postavil za názor, že národní parky mají primárně chránit přírodu, a teprve pak řešit územní rozvoj obcí nebo podnikatelské zájmy. V roce 2017 Brabec prosadil novelu zákona o ochraně přírody, kde byl národní park definován právě jako prostor, jehož dlouhodobým cílem je zachování a obnova přirozených ekosystémů. Jakkoli to tedy zní banálně, bylo zákonem stanoveno, že prvořadým úkolem národních parků je ochrana přírody.

Pro ředitele národních parků to přineslo zásadní oporu ve sporech s obcemi o bezzásahové zóny, tedy místa, kde se příroda nechává žít vlastním životem. Až vyhození Pavla Bendy, ředitele NP České Švýcarsko, však vyvolává obavu, zda se podpora dosavadní strategie ze strany státu nemění.

Na Hamburk

Špatná komunikace s obcemi, o které mluvila ministryně Hubáčková, je velmi častou výhradou proti ředitelům národních parků, která se ale dá velmi těžko ověřit. Místem pro komunikaci jsou formálně schůze rady národního parku, kde mají obce své zástupce. Reprezentanti mnohých obcí tam však nechodí, což platí i pro České Švýcarsko. I zmínění zástupci Krásné Lípy mají zapsanou účast naposledy v roce 2017. „Nebudu tam chodit jako blbec a poslouchat tři hodiny monologu,“ říká Zbyněk Linhart. „Ta jednání neslouží k upřímné diskusi, ale jako alibi správy parku. Je to fraška.“

Jde o to, že starostové a ještě víc obyvatelé malých obcí v okolí parků často nerozumějí myšlení a plánům přírodovědců, protože ponechání přírody svému osudu je příliš odlišný koncept od všeho, co se v lesích před vyhlášením přísné ochrany dělo. Navíc důležitější než špatná komunikace mohlo být při Bendově odvolání něco jiného: jeho postoj v nejdéle trvajícím zdejším ekologickém sporu – v otázce dvou jezů na Labi u Děčína.

Český stát se zabývá jejich stavbou už více než dvacet let. Vyšel tak vstříc lodním firmám, které potřebují zvednout hladinu řeky, aby velké lodě mohly plout po většinu měsíců v roce. Problém je, že stavba za desítky miliard korun nikdy neprošla přes schválení ekologů. Trvale zvednutá hladina totiž podle posudků výrazně poničí cenné bahnité a štěrkopískové náplavy v údolí Labe. Jde o unikátní ekosystém, v němž žije přes dvě stě rostlinných druhů, z toho sedmatřicet je hodnoceno jako ohrožené.

Náplavy se dlouhodobě vytvářejí právě nepravidelným zvyšováním hladiny řeky podle intenzity vody a patří do evropsky chráněného systému přírodně cenných míst. Celý region Dolní Labe se pak řadí mezi nejvýznamnější lokality evropské přírody v rámci sítě Natura 2000.

Závazná pravidla přitom říkají, že zničení unikátu je možné za předpokladu, že se vytvoří nová podobná lokalita ze štěrkopísku a jílu, kde se bude ohroženým rostlinám dařit. A kolem toho se celý spor točí. Odborné posudky dosud uváděly, že ustálená hladina nad jezy povede k zániku náplav a že hodnotnou kompenzaci vytvořit nelze. Ministerstvo životního prostředí tedy v lednu 2020 zastavilo proces vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), protože státní organizace Ředitelství vodních cest, která si o povolení ke stavbě jezů žádá, nedokázala dodat plán, jak kompenzace na jiném místě Labe vytvořit.

Spor přitom neustává. Zastánci lodní dopravy tvrdí, že lze nánosy prostě přesunout jinam a uměle vytvořit nová místa, kde by se mohlo rostlinám dařit. Ochranáři oponují, že taková manipulace s přírodou není vyzkoušená, a není tedy prokázané, že by se rostlinám v nové lokalitě dařilo. Vážně tedy podle nich hrozí, že by došlo k nenávratnému zničení unikátu, který podle expertů nemá obdobu svým charakterem, vzhledem ani rozlohou.

Ekologové navíc namítají, že splavnost řek bude vzhledem k sílícímu suchu klesat, což potvrzují i zkušenosti z velkých evropských řek, třeba Rýna. Problémem také je, že Němci zatím z ochranářských i prakticky dopravních důvodů neplánují stavět jezy na své straně hranice. Vážně tedy hrozí, že Labe sice bude mít v Čechách potřebnou hloubku, ale dál do Německa voda lodě nepustí. Odvěký český sen o plavbách do Hamburku by tak vypadal vzdáleně i bez ohledu na české přírodní unikáty.

„Ona se čím dál víc ukazuje jedna věc, kterou ne všichni chtějí slyšet, a sice to, že v souvislosti s pokračujícím suchem nastává i v Německu problém, že Labe není splavné,“ prohlásil v roce 2019 tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec pro Český rozhlas. „Takže i kdybychom si tady výrazně pomohli a zvýšili počet plavebních dní, tak třeba stejně narazíme dál, a ta loď do Hamburku stejně nedopluje.“

Velmi efektivní

Zamítavé stanovisko, přes které se nelze dostat, vydal k jezům v roce 2018 také právě zmíněný ředitel Pavel Benda s tím, že bahnité přírodní stanoviště na břehu Labe „není možné v plném rozsahu nahradit či simulovat technickými opatřeními, která by garantovala tutéž přírodní kvalitu i funkci“.

O vydání posudku EIA požádala státní organizace Ředitelství vodních cest (ŘVC) už v roce 2005. Poté došlo ke třem pokusům o projednání, všechny ale skončily zamítavým stanoviskem. Výdaje přitom už teď rostou. Příprava stavby zatím přišla už na více než 600 milionů korun. Podle lidí, kteří spor o jezy sledují, zastánci jezů dlouhodobě usilují o udržení lodní dopravy jako státem podporované činnosti a v blízké době ji vidí také jako zdroj peněz pro firmy, které by jezy stavěly a udržovaly. Projekt má velkou šanci získat řádově miliardovou podporu z Evropské unie, která slyší na zlepšení nákladní i osobní dopravy po Labi. Podmínkou Bruselu ovšem je vyhnout se při tom zlepšování nenávratným škodám na životním prostředí.

Nyní musí Ředitelství vodních cest požádat o posudek EIA znovu a zřejmě to udělá, protože aktivita zastánců stavby nabrala na intenzitě. Ministerstvo dopravy nechalo u privátních expertních firem sepsat nový ekologický posudek, ze kterého poprvé vyšlo, že kompenzační opatření na Labi jsou proveditelná. Autoři totiž hodnotili několik let starý experiment na vytvoření nových bahnitých míst v úseku mezi Děčínem a německou hranicí, tedy za plánovanými jezy.

Odpůrcům stavby to ale připadá jako příliš unáhlené hodnocení. „Není to vědecká analýza, vzniklo to rychle jako politické gesto, tlak na ministerstvo životního prostředí a správu národního parku,“ říká předseda Dětí Země Miroslav Patrik, který spor o jezy dlouhodobě sleduje. Se závěry nové analýzy nesouhlasí ve svém dvacetistránkovém posudku ani ministerstvo. I podle něj stav zmíněného experimentu zatím nedokazuje, že by skutečně mohly vzniknout náhradní bahnité lokality poskytující prostředí pro chráněné druhy.

Ministr dopravy Martin Kupka má naopak pocit, že teď je cesta k jezům otevřená. „Konečně máme v rukou opravdu vědecké ověření týmem vědců různého zaměření, které dokazuje, že kompenzace jsou možné,“ citoval Kupku server Zdopravy.cz. Naopak předchozí vědecké studie označil ministr za „neobjektivní“. A už se s Labem počítá i v novém vládním návrhu liniového zákona, který má urychlit velké dopravní stavby a kde se prosazuje i splavnost Labe mezi Pardubicemi a Děčínem.

Na stavbu se těší i nová reprezentace Děčína, kde se sešli ti, kdo jezy od začátku prosazují. V pozici prvního náměstka zodpovědného za dopravu má po volbách usednout bývalý šéf ŘVC a velký zastánce stavby jezů Jan Skalický (ANO), který si kvůli tomu krátce před volbami dokonce změnil adresu, jen aby měl v Děčíně bydliště. „Již mám sjednanou schůzku s ředitelem ŘVC Lubošem Fojtů (ku prospěchu věci taky Děčíňan), abychom vše sladili ve prospěch maximálního urychlení přípravy a realizace Plavebního stupně Děčín. Budeme velmi efektivní,“ napsal Skalický minulý týden na Facebook. V radě města zasedne za Okamurovu SPD i další bývalý ředitel ŘVC Miroslav Šefara.

Jurečkův záskok

V Česku není mnoho lokalit, kde by se rekordně nepopulární Miloš Zeman mohl loučit se svým prezidentstvím v takové pohodě, jako je Ústecký kraj. Hejtmana tu dělá Jan Schiller z ANO* a v Děčíně se chystá převzít radnici koalice ANO s SPD. Zeman na své návštěvě minulý týden vzhledem ke své omezené pohyblivosti mnoho nestihl, jednu věc si ale uniknout nenechal: ubezpečil místní politiky i veřejnost, že by chtěl, aby se už konečně jezy postavily.

Podpora prezidenta přichází tedy jako další v řadě kroků ve prospěch chystané stavby ve slavné Portě Bohemice, Bráně Čech. Jako nejdůležitější se přitom může ukázat zmíněné odvolání ředitele národního parku Pavla Bendy. K tomu došlo krátce po zveřejnění „nadějného“ posudku Technologické agentury ČR, o jezech bude tedy za národní park rozhodovat nový ředitel. Jeho jméno zatím není známé, MŽP už stihlo vypsat výběrové řízení, které je podle lidí z ochranářské komunity formulováno velmi vágně. Uchazeči nemusejí mít přírodovědecké vzdělání ani znát cizí jazyk, přitom České Švýcarsko leží bezprostředně vedle sesterského Národního parku Saské Švýcarsko a obě instituce úzce spolupracují.

Plánům na jezy teď nahrává i fakt, že také MŽP čeká na nového šéfa. Je tu navíc nevyzpytatelný Miloš Zeman, jemuž situace přeje. Lidovci minulý čtvrtek oznámili, že trvají na nominaci svého ekologického specialisty, brněnského radního Petra Hladíka, v jehož kanceláři minulý týden zasahovala policie. Zeman může výměnou za svůj souhlas požadovat vstřícnost budoucího ministra směrem k jezům nebo omezení bezzásahovosti v národním parku. Do Hladíkova nástupu ale řídí MŽP vicepremiér Marian Jurečka a o novém řediteli tedy možná rozhodne on.

*Původně jsme v textu uvedli, že hejtmanem kraje je Oldřich Bubeníček z KSČM. Za chybu se omlouváme.