Green deal není mrtvý, naopak

V souvislosti s cenami proudu zaznívá z opozice i ODS naděje, že dnešní energetická krize bude znamenat konec nebo alespoň zásadní revizi green dealu. Souhlasíte s tím?

V žádném případě. Zelená dohoda není mrtvá, naopak. Dlouhodobé cíle z balíčku Fit for 55, tedy snížit k roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent a být v roce 2050 uhlíkově neutrální, zůstanou. Krátkodobé cíle musíme přehodnotit, ale situace nás naopak nutí se k jejich schválení přiblížit. Cena plynu prudce roste, a my se tedy musíme co nejrychleji zbavit závislosti na dodávkách z Ruska.

Pokud jde o green deal, nemáte například obavu, že nebude dost elektřiny pro elektromobilitu?

Nemám.

Plyn, převážně ruský plyn, byl myšlen jako surovina k výrobě elektřiny pro přechodné období. A teď vidíme, že se to komplikuje. O co tedy opíráte svoje přesvědčení, že pro elektromobilitu bude proudu dost?

O vědu, o nové technologie, které vznikají. A tím, jak se zvyšuje poptávka, je rozvoj technologií o to rychlejší. Myslím si například, že podporovat vodíkové technologie je dobrá věc.

Nemůže se ukázat, že provoz elektrických aut bude mnohem dražší, než se před válkou na Ukrajině předpokládalo?

Já si myslím, že zrovna elektromobilita je už tak vyzkoušená, že kdyby měla být do budoucna ztrátová, tak by automobilky přestaly elektrická auta vyrábět. Já samozřejmě neumím výrobní náklady posoudit, nejsem výrobce automobilů. Ale to není pro rozhodování mého ministerstva důležité. Pro nás je důležité, aby dostala podporu auta, která neprodukují emise skleníkových plynů.

Situace s velmi vysokou cenou elektřiny je teď nová a automobilky na ni ještě nemohly reagovat. Vše se odehrálo příliš rychle.

Ano, příliš rychle. I pro nás jako pro vládu a ministerstvo životního prostředí (MŽP) je velmi složité rozhodnout některé věci hned a dávat teď jasné signály. Rozhodování se musí zvažovat a komunikovat, a ne všechny cesty mohou být ty nejsprávnější.

Jako členka vlády předsedající EU máte za sebou vedení prvního trialogu, tedy politického vyjednávání mezi Evropskou radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Měla jste pochybnosti, jak to jazykově zvládnete. Jaké to tedy bylo?

Měla jsem pochybnosti, zda to zvládnu spíš odborně než jazykově, protože obhajovat některé záležitosti před 27 státy je složité. Každý z nich má své představy a vyjednat potom vše ještě s Evropským parlamentem je náročné při obhajobě svých argumentů. Měli jsme také samostatné jednání s místopředsedou komise Fransem Timmermansem o tom, v jakém duchu budeme pokračovat dál, aby se nám podařilo co nejvíce posunout vyjednávání mezi Evropskou radou a mezi parlamentem.

Jaké to tedy pro vás bylo? Muselo to být i jazykově náročné.

Pracovně velmi náročné, ale co se týká stylu komunikace, tak velmi vstřícné, slušné, loajální. Z toho jednání jsem byla – těžko se mi hledá jiné slovo – nadšená. Je tam patrná vůle komunikovat, a ne přetlačovat své názory.